13 C 157/2024 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2024 zaplacení 30 240 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 8. 5. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které shodného dne poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (Jistina) na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 200 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 7. 6. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, respektive ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požaduje zaplacení nákladů za zaslané 4 písemné výzvy k úhradě v celkové výši 2 000 Kč, dle podmínek stanovených ve smlouvě v čl. 2.3. Protože žalovaný se se zaplacením dluhu dostal do prodlení, žalobkyně požaduje i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky od 8. 6. 2023 do 15. 5. 2024 ve výši 5 040 Kč. Dále v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly prověřovány nahlédnutím do relevantních databází. K výzvě soudu ohledně doplnění tvrzení týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Dále konstatovala, že žalovaný na dluh dosud ničeho neuhradil, přesto že mu žalobkyně poslala dne 23. 1. 2024 předžalobní výzvu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s jednorázovým souhrnným poplatkem ve výši 5 200 Kč, a to do 7. 6. 2023. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni ověřovací platbu 1 Kč a žalobkyně mu dne 8. 5. 2023 poskytla 20 000 Kč. Žalobkyně dne 23. 1. 2024 zaslala žalovanému výzvu k zaplacení pohledávky ve lhůtě 3 dnů, a to upozorněním, že při nezaplacení bude podána žaloba (viz předžalobní upomínka a podací arch).Soud tedy učinil skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Smlouva o úvěru však byla mezi účastníky uzavřena, aniž by žalobkyně jakkoli prověřila, zda má žalovaný schopnost zápůjčku ve lhůtě splatnosti možnost zaplatit. Z provedeného dokazování nebylo možné nijak dovodit, že se žalobkyně otázkou výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabývala, ačkoliv byla soudem k doložení potřebných důkazů vyzvána. Žalovaný na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradil, když v řízení tvrzení žalobkyně ohledně této okolnosti nesporoval, respektive se k nim nevyjádřil. Žalobkyně dne 23. 1. 2024 zaslala žalovanému výzvu k zaplacení pohledávky ve lhůtě 3 dnů.Žaloba je částečně důvodná.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel na základě smlouvy částku 20 000 Kč a nevrátil ničeho. Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni nezaplacený zbytek jistiny ze smlouvy ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala ke splnění dluhu ve lhůtě 3 dnů v předžalobní výzvě, odeslané dne 23. 1. 2024, žalovanému tak v souladu s § 573 o. z. zásilka došla dne 26. 1. 2024, dne 29. 1. 2024 měl dluh zaplatit, od 30. 1. 2024 je žalovaný v prodlení. Soud prot