13 C 162/2024 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 2. 2024 domáhala zaplacení částky 47 181,96 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 4. 2022, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem v 48 měsíčních splátkách po 1 931 Kč (celkem 92 688 Kč). Dále účastníci ujednali smluvní pokutu vše výši 499 Kč za každé prodlení se splátkou. Žalovaná se dostala do prodlení více než 65 dní, proto právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr ke dni 8. 5. 2023, a to co do jistiny 32 096,85 Kč, přirostlých úroků ve výši 4 940,82 Kč a smluvních pokut ve výši 1 996 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, přirostlý úrok (v celkové výši 37 037,67 Kč) a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 25,23 % p. a. z jistiny. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 s účinností ke dni 30. 10. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na žalovanou pohledávku uhradila částku 17 379 Kč. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny, obchodního úroku ve výši 4 940,82 Kč, smluvních pokut ve výši 1 996 Kč (vyčíslené ke dni 9. 5. 2023) a smluvní pokuty vyčíslené od 9. 5. 2023 do 14. 12. 2023 ve výši 8 148,29 Kč, obchodních úroků od 9. 5. 2023 a úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru řádně prověřena ohledně její úvěruschopnosti posouzením v příslušných registrech a výpisy z účtu žalované.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení uvedená v žalobě.Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 4. 2022 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce (tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, IČO: , IČO, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru ze dne 28. 4. 2022, na základě které se se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 62,10 % ročně, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 931 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku za použití jedinečného kódu. RPSN odpovídá 83,21 % (viz smlouva). Původní věřitel žalované dne 28. 4. 2022 zaslal 34 000 Kč na účet uvedený žalovanou v úvěrové smlouvě (viz doklad o vyplacení úvěru). Z oznámení o zesplatnění ze dne 8. 5. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k okamžité úhradě celého úvěru, neboť úvěr nebyl řádně hrazen, s tím, že jí ponechává lhůtu 10 dní k zaplacení. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (viz společné prohlášení o postoupení pohledávek z 31. 10. 2023 a oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na pohledávku uhradila částku 17 379 Kč, když žalovaná v řízení tuto skutečnost nesporovala, respektive se nevyjádřila.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ustanovení § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 62,10 % p. a. s dobrými mravy dle ustanovení § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v dubnu roku 2022 celkem 8,41 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než sedminásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli sedminásobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně (potažmo žalobkyně) nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně, k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ustanovení § 2992 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 16 621 Kč, když žalovaná na dluh již hradila 17 379 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena výzva k plnění (listina obsahující zesplatnění). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 8. 5. 2023. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 11. 5. 2023. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím od 12. 5. 2023 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., které soud vázán žalobou stanovil od 19. 5. 2023. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (47 181,96 - 16 621 = 30 560,96 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 16 621 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšnou v rozsahu zamítnuté částky 30 560,96 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 47 181,96 Kč tak byla žalobkyně procesně úspěšnou ve výši 35 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalované byl ve výši 65 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míry úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalované tak celkový úspěch žalované činí 30 %. V řízení žalované nevznikly žádné náklady, soud tak rozhodl výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.