14 C 154/2024-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 30 220 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 5. 2023.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tedy tvrzení uvedená v žalobě.O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů zjistil, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 5. 10. 2023 žalobkyně poskytla žalovanému – spotřebiteli – peněžitou částku 20 000 Kč, úroky byly smluveny ve výši 40 % ročně. Pro případ porušení smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného a lustrovala žalovaného v dostupných databázích. Žalovaný se zavázal úvěr splácet řádně a včas. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že , právnická osoba, ., potvrdila, že z bankovního účtu žalobkyně byla s datem splatnosti 2. 5. 2023 převedena peněžitá částka 20 000 Kč na číslo protiúčtu 0-1036058399/550, variabilní symbol , var. symbol, . Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že uvedené číslo bankovního účtu žalovaný ve smlouvě označil a variabilní symbol se shoduje s rodným číslem žalovaného. Žalobkyně neevidovala řádné a včasné splácení, což bylo zjištěno z výzvy k zaplacení. Z dopisu ze dne 1. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení do tří dnů ode dne doručení dopisu o zesplatnění. Oznámení o zesplatnění bylo zasláno na adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru, tj. , adresa, , , adresa, . Advokát žalobkyně před podáním žaloby znovu vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek. Ke dni rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 30 220 Kč, jež sestávala z následujících položek:- neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 8 000 Kč- smluvní pokuty ve výši 2 220 Kč.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. Žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet spotřebitelský úvěr Další právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru. V části týkající se úroků z úvěru vzal soud v úvahu skutečnost, že žalovaný získal předmětné peněžní prostředky prakticky ihned poté, kdy o ně požádal, a to bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro něj nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musel žádat u některé bankovní instituce. S tím souvisela i zvýšená rizikovost obchodu pro žalobkyni. Právě z těchto důvodů byl soud ochoten akceptovat jako přiměřenou vyšší úplatu za poskytnutí úvěru.O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Prodlení žalovaného nastalo v návaznosti na zesplatnění spotřebitelského úvěru ke dne 1. 10. 2023.Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. občanského zákoníku soud uzavřel, že uložením povinnost zaplatit dlužné částky v dané věci nebyly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 209 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 500 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.