12 C 172/2025-66 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 3. 9. 2025 domáhal zaplacení 22 280 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že na základě smlouvy o podnikatelském úvěru z 11. 9. 2024 č. , Anonymizováno, žalovanému poskytl úvěr 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem a úroky do 11. 10. 2024, což nesplnil. Žalovaný dlužil ke dni podání žaloby jistinu 12 000 Kč, poplatek 7 787 Kč, úrok 493 Kč, paušální poplatky za písemné upomínky 2 000 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 19 787 Kč (jistina a poplatek) od 12. 10. 2024 do 9. 1. 2025 a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 19 787 Kč od 10. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil, že s žalobcem uzavřel označenou úvěrovou smlouvu a čerpal úvěr 12 000 Kč. Bránil se tím, že předžalobní výzva transparentně neodděluje jednotlivé nároky a pracuje s rozpadem 12 000 + 7 787 + 493 + 2 000 a s úročením základu 19 787 Kč. V důsledku toho nemohl výzvu správně a dobrovolně splnit, protože nebylo jasné, co je jistina a co příslušenství. Žalobci mohou náležet úroky z prodlení pouze z jistiny 12 000 Kč, a nikoliv z poplatku 7 787 Kč. Poplatek je příslušenstvím, nikoli půjčenými penězi. Žalobce nepřípustně kumuluje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Pro případ, že soud přizná část příslušenství, požadoval moderaci smluvních sankcí pro zjevnou nepřiměřenost a krácení paušálních upomínek 2 000 Kč, nebude-li prokázána jejich účelnost a skutečné vynaložení. Žalovaný odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, podle kterého lze smluvní sankce moderovat i mezi podnikateli, pokud jsou zjevně nepřiměřené vzhledem k výši jistiny, okolnostem vzniku závazku a faktickým dopadům na dlužníka. Dále žádal o přezkum přiměřenosti poplatku 7 787 Kč z hlediska dobrých mravů. Dne 1. 10. 2025 uhradil 12 000 Kč a výslovně určil, že platí jistinu. Žalobce mu v dopisu z 2. 10. 2025 sdělil, že 12 000 Kč zaúčtoval jako úhrada jistiny. Následně žalobce tuto platbu započetl na požadované úroky. Jeho zápočet je navíc nesprávný a nepřezkoumatelný. Žalovaný dále vznesl požadavek uložit žalobci povinnost předložit účetní rozpis/knihu pohledávky s denním rozpadem odděleně na jistinu, poplatek, úrok, úrok z prodlení, smluvní pokuty, paušály a metodiku výpočtu a způsob zápočtu po platbě 12 000 Kč 1. 10. 2025. Pro případ částečného vyhovění žalobě žádal o splátky 500 Kč měsíčně. Podle jeho názoru by soud neměl žalobci přiznat právo na náhradu nákladů řízení, popř. je zkrátit podle § 150 o. s. ř. Žalobce je totiž profesionální věřitel a zastoupení advokátem v této jednoduché věci je neúčelné.3. Žalovaný dále navrhl, aby soud řízení přerušil do skončení jednání o smíru a vyřízení stížnosti, kterou podal Úřadu pro ochranu osobních údajů na postup žalobce, který mu odmítl zpřístupnit osobní údaje vztahující se k tomuto závazku.4. Konečně žalovaný navrhl doplnění a opravu protokolu o jednání ze dne 2. 12. 2025. Důvod spatřoval v tom, že znění protokolu nezachycuje podstatný obsah jeho vyjádření a návrhů.5. Žalobce vzal žalobu zpět v části o zaplacení 12 000 Kč, protože v tomto rozsahu žalovaný po podání žaloby 1. 10. 2025 ze smlouvy plnil. Žalobce tuto platbu podle § 1932 odst. 1 o. z. započetl na úroky z prodlení. Jednalo se o smluvní úrok z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 19 787 Kč od 12. 10. 2024 do 9. 1. 2025 – 8 904,15 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 19 787 Kč od 10. 1. 2025 do 1. 10. 2025 – 5 243,56 Kč.6. Žalobce reagoval tak, že sjednaný poplatek a sankční ujednání neodporují dobrým mravům. Dovolával se rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 717/2010, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 a Krajského soudu v Plzni sp. zn. 25 Co 397/2019, sp. zn. 64 Co 333/2019, sp. zn. 25 Co 37/2020 a sp. zn. 25 Co 147/2023. Popsal, že celková výše platby za poskytnutí úvěru byla sjednána na – poplatek 7 787 Kč (po slevě 3 107 Kč) a úrok 493 Kč za období 30 dnů. Přiměřenost této platby nelze posuzovat paušálně podle obecně stanovené přiměřené úrokové sazby, ale je třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu. I přes vysokou výši platby přepočtenou na roční sazbu nelze přehlédnout, že je sjednána nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období a je vyjádřena pevnou částkou. V případě prodlení dlužníka s plněním závazku nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. Pouze krátká doba splatnosti přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Žalobce považoval smluvní úroky za prodlení za přiměřené. Úvěr byl vysoce rizikový, protože byl poskytnut bez jakéhokoliv zajištění jeho vrácení. Žalobce je podnikatelem poskytujícím podnikatelské úvěry fyzickým osobám, podnikatelům. Pokud nedojde ze strany dlužníků k řádnému zaplacení dlužné částky, nemůže žalobce tuto částku použít ke svému podnikání, tedy poskytnout tuto částku jako úvěr dalšímu klientovi. Nevrácením dlužné částky řádně a včas vzniká žalobci škoda spočívající v ušlém zisku z nevrácené částky. Pokud by žalovaný žalobci částku úvěru ve výši 12 000 Kč vrátil řádně a včas, mohl by žalobce z této částky realizovat zisk ve výši průměrně 100 Kč denně, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru (úvěr poskytnut za poplatek 3 107 Kč na dobu 30 dnů). Přitom je třeba brát v potaz rovněž skutečnost, že takto získaný poplatek by žalobce mohl obratem půjčit dalšímu klientovi a realizovat z něj další zisk. Smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 19 787 Kč přitom činí přibližně 98 Kč denně po dobu prvních 90 dnů, úrok ve výši 0,10 % denně pak 20 Kč denně po zbytek prodlení. Pokud kromě funkce uhrazovací bere žalobce v potaz i funkci prevenční a sankční, kterou smluvní úrok z prodlení nepochybně má, pak se výše úroku 0,5 % resp. 0,10 % denně jeví jako zcela adekvátní. Nároky nejsou nepřípustně kumulovány, protože žalovaný v čl. 5 odst. 3 smlouvy o úvěru souhlasil se sankčním ujednáním, kdy úroky z prodlení budou účtovány jak z jistiny, tak z poplatku za sjednání a čerpání úvěru. Zákon toto ujednání nezakazuje a bylo tak na stranách, jaký závazek mezi sebou v tomto ohledu sjednají. Moderaci zákon připouští u smluvní pokuty, avšak smluvní pokutu žalobce nenárokuje.7. Soud předně podle § 96 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 9. 2024, č. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému úvěr 12 000 Kč pro potřeby jeho podnikání. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem 7 787 Kč, který byl po uplatnění slevy snížen na 3 107 Kč, a úroky 493 Kč do 11. 10. 2024. Čl. 4. odst. 2 obsahuje ujednání, podle kterého se poskytnutá sleva ruší případě porušení platební povinnosti dlužníka. V čl. 5. odst. 3 se žalovaný pro případ prodlení prvních 90 dnů zavázal platit úrok 0,50 % denně z dlužné jistiny a poplatku a dále od 91. dne prodlení úrok 0,10 % denně z dlužné jistiny a poplatku, a navíc zákonný úrok z prodlení. V čl. 5. odst. 4 se žalovaný zavázal v případě prodlení zaplatit za každou písemnou upomínku 500 Kč s tím, že upomínku lze zaslat formou SMS, e-mailem a dopisem (čl. 5. odst. 2).9. Z předžalobní výzvy z 24. 7. 2025 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení jistiny 22 280 Kč, smluvního úrok z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 19 787 Kč od 12. 10. 2024 Kč do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 19 787 Kč od 10. 1. 2025 Kč do zaplacení a nákladů řízení.10. Z potvrzení o provedení platby , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 1. 10. 2025 soud zjistil, že tohoto dne žalovaný zaplatil žalobci 12 000 Kč. Současně mu sdělil že platí podle § 1932 o. z. jistinu bez uznání zbytku.11. Z dopisu žalobce žalovanému z 2. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobce uvedl: „Děkujeme za Vaši informaci o uhrazení jistiny“. Dále žalovaného odkázal na jednání s jeho advokátkou.12. Smluvní vztahy jsou v občanském zákoníku založeny na autonomní smluvní volnosti. To znamená, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti (§ 1 odst. 2 o. z.). Tato pravidla platí i ve vztazích mezi podnikateli (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Vyšší míru ochrany občanský zákoník a např. zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, přiznává spotřebitelům. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (§ 419 o. z.).13. V projednávané věci se jedná o vztah mezi podnikateli, takže vyšší míra ochrany spotřebitele je vyloučena. Soud souhlasí s žalobcem, že smlouva neobsahuje ujednání, která odporují zákonu či dobrým mravům. Pro stručnost odkazuje na výše uvedené vyjádření žalobce a judikaturu na kterou přiléhavě odkazuje. Úvěr lze hodnotit jako rizikový, protože žalovaný v postavení podn