Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne 26. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 598,67 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) – uzavřel s žalovaným dne 15. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl dne 15. 12. 2023 na bankovní účet žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se na základě úvěrové smlouvy zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 13 598,67 Kč splatit, a to nejpozději do 14. 3. 2024. Žalovaný však ke dni splatnosti právnímu předchůdci žalobkyně úvěr řádně a včas nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni jejím právním předchůdcem postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně, žalovaný žalobkyni dlužnou částku i přes zaslanou předžalobní výzvu neuhradil. Žalobkyně v žalobě dále sdělila, že její právní předchůdce žalovaného před podáním žaloby lustroval ve veřejně přístupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a to za účelem řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr. Z uvedených lustrací vyplynulo, že není důvod ohledně platební schopnosti žalovaného pochybovat a žádosti žalovaného o úvěr bylo vyhověno. Na základě výše uvedeného žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu částky 33 598,67 Kč jako jistiny ve výši 20 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 13 598,67 Kč, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů nalézacího řízení. Žalobkyně v závěru žaloby uvedla, že pakliže by ze strany soudu nedošlo k uznání žalobního nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje aby soud posoudil její nárok v části jistiny žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 15. 12. 2023 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel se zavázal poskytnout žalovanému jako klientovi/spotřebiteli jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč s dobou trvání 3 měsíce. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 13 598,67 Kč a smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 641 Kč, a to nejpozději do 3 kalendářních měsíců od jeho poskytnutí. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně na základě úvěrové smlouvy uhradit činila před slevou 34 922,92 Kč. Ve smlouvě byla sjednána pevná zápůjční úroková sazba ve výši 40 % ročně z jistiny úvěru za období od podání žádosti o poskytnutí úvěru do termínu jeho splacení, roční procentní sazba nákladů za spotřebitelský úvěr činila 3 628,72 %. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě, úroku z prodlení a právu věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného. Součástí předmětné smlouvy a souvisejícího formuláře byla rovněž povinnost žalovaného poskytnout věřiteli veškeré pravdivé, úplné a relevantní informace nezbytné k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti. Současně byl žalovaný informován o tom, že právní předchůdce žalobkyně je za účelem ověření poskytnutých údajů a posouzení úvěruschopnosti oprávněn provádět lustrace v příslušných registrech a databázích.4. Z potvrzení o platbě ze dne 15. 12. 2023 ve spojení se smlouvou o spotřebitelském úvěru č. S0003630917076966 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 15. 12. 2023 převodem na jeho bankovní účet , č. účtu, , uvedený mimo jiné též v záhlaví úvěrové smlouvy, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025, z jejího dodatku, seznamu postoupených pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.6. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 10. 2025 ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů od doručení výzvy, žalovaný však dlužnou částku ke dni podání žaloby neuhradil.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 15. 12. 2023, formuláře standardních informací o spotřebitelském úvěru a z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně neprověřil příjmové a výdajové poměry žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by se její právní předchůdce podrobněji zabýval pravidelnými měsíčními příjmy a výdaji žalovaného, zejména jeho náklady na bydlení či případnými závazky z jiných úvěrových vztahů. Podle tvrzení žalobkyně vycházel její právní předchůdce při posuzování žádosti o úvěr zejména z lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalobkyně však v souvislosti s povinností svého právního předchůdce posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nepředložila žádné listiny ani jiné důkazy, které by dokládaly, že takové posouzení bylo skutečně provedeno, a to ani v rozsahu tvrzeném žalobkyní. Listiny připojené k žalobě navíc obsahují toliko obecné informace a podklady vztahující se k tomuto typu úvěrových produktů, nikoliv ke konkrétní finanční situaci žalovaného. Z jejich obsahu nelze dovodit, že by právní předchůdce žalobkyně individuálně zjišťoval a vyhodnocoval příjmové a majetkové poměry žalovaného, jeho pravidelné výdaje či celkovou schopnost dostát závazkům vyplývajícím z předmětného úvěru. Tyto listiny proto samy o sobě neprokazují řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že její právní předchůdce před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spočívající v adekvátním a individualizovaném prověření úvěruschopnosti spotřebitele před poskytnutím úvěru.8. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 15. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0003630917076966, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 13 598,67 Kč ve 3 měsíčních splátkách ve výši 11 641 Kč. Sjednaná ročně úroková sazba činila 40 %, roční procentní sazba nákladů za spotřebitelský úvěr činila 3 628,72 %. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena jejím právním předchůdcem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Před podáním žaloby zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný ke dni podání žaloby žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci ničeho neuhradil.9. Žaloba je částečně důvodná.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.15. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít. V souzené věci tak lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Nadto nelze nepřihlédnout k výši sjednané roční úrokové sazby ve výši 40 % a k roční procentní sazbě nákladů ve výši 3 628,72 %, které lze považovat za rozpornou s dobrými mravy dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Důsledkem výše uvedeného a nesplnění zákonné povinnosti ze strany právního předchůdce žalobkyně je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně převzal celkem částku 20 000 Kč, přičemž na tuto částku ničeho nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně obohatil o částku 20 000 Kč a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Soud neopomněl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na pasivitu žalovaného však vycházel z předpokladu, že žalovaný byl schopen jistinu vrátit na výzvu žalobkyně. Žalobkyně žalovaného vyzvala ke splnění dluhu výzvou ze dne 16. 10. 2025 odeslanou dne 20. 10. 2025 provozovatelem poštovních služeb, a to do tří dnů od doručení výzvy. Žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 23. 10. 2025, nejpozději dne 26. 10. 2025 měl dluh zaplatit a od 27. 10. 2026 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 27. 10. 2025. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.17. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (33 598,67 Kč mínus 20 000 Kč = 13 598,67 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, poplatků, smluvních pokut, jakož i účelně vynaložených nákladů, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 27. 10. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení.18. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch 59,53 %, má proto právo na náhradu 19,05 % nákladů řízení (59,53 minus 40,47) nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT“). V projednávané věci šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobkyně tak jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 344 Kč, odměnou advokáta za tři úkony (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 700 Kč dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 2 100 Kč, náhradou hotových výdajů advokáta za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 3 744 Kč, z toho 19,05 % činí 713 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.19. Při určení lhůty k plnění ve výroku I. a III. soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.