Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 124 320,53 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , uzavřel dne 1. 5. 2023 se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 45 871 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek. Žalovaná však své závazky neplnila řádně a včas, když celkem žalobci zaplatila pouze 19 700 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena na žalobce. Pohledávka sestává z jistiny ve výši 30 231,47 Kč, dlužného poplatku ve výši 28 079,66 Kč, smluvní pokuty ve výši 17 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 977,96 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 30 231,47 Kč za období od 22. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 640,22 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 231,47 Kč za období od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaná tyto své dluhy neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána. Dále žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , uzavřel dne 30. 11. 2022 se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 39 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 50 559 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek. Žalovaná však své závazky neplnila řádně a včas, když celkem žalobci zaplatila pouze 39 300 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena na žalobce. Pohledávka sestává z jistiny ve výši 27 787,46 Kč, dlužného poplatku ve výši 20 721,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 302,20 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 27 787,46 Kč za období od 22. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 103,86 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 787,46 Kč za období od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaná tyto své dluhy neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení v ní uvedená.Soud ve věci rozhodl nejprve platebním rozkazem specifikovaným ve výroku I. rozsudku. Ten však nemohl být žalované doručen do vlastních rukou, proto jej soud v souladu s § 173 odst. 2 občanského soudního řádu zrušil (výrok I.).Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Žaloba je z části důvodná.Soud zjistil skutkový stav, z něhož vyplývá, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , podepsal dne 1. 5. 2023 se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši 35 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 42 532 Kč a pojistným ve výši 3 339 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek ve výši 3 851 Kč (viz citovaná smlouva přiložená k žalobě). Žalovaná celkem žalobci na smlouvu zaplatila částku 19 700 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena na žalobce (viz citovaná smlouva o postoupení pohledávek přiložená k žalobě). Dále právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , podepsal dne 30. 11. 2022 se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši 39 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 47 220 Kč a pojistným ve výši 3 339 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek, kdy prvních dvacet mělo být ve výši 4 265 Kč a poslední ve výši 4 259 Kč, (viz citovaná smlouva přiložená k žalobě). Žalovaná celkem žalobci na smlouvu zaplatila částku 39 300 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena na žalobce (viz citovaná smlouva o postoupení pohledávek přiložená k žalobě).Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.Soud posoudil Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednané efektivní úrokové sazby ve výši přesahující 100 % ročně s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z., kdy ve smlouvě uvedený poplatek není ničím jiným, než právě smluvním úrokem. Nemravnost ujednání o hrazení úroku je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u nových obchodů - úvěrů: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Ostatní úvěry, CZK, Čisté nové úvěry včetně navýšení, Banky včetně stavebních spořitelen v květnu 2023 7,34 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než desetinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.S ohledem na výše uvedené soud citovanou smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 15 300 Kč, když žalovaná na dluh již hradila 19 700 Kč (35 000 Kč mínus 19 700 Kč) a k této částce soud žalobci přiznal i úrok z prodlení ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy o úroku z prodlení rozhodl podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II.).V celém zbývajícím rozsahu není žaloba důvodná.Jde-li o Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tato s ohledem na její absolutní neplatnost nevyvolává žádné právní účinky a dílčí nároky od ní žalobcem odvozované proto nemohly vzniknout. Žaloba je tedy v této části, s výjimkou shora označeného bezdůvodného obohacení a jeho příslušenství, nedůvodná.Jde-li o Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tu soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednané efektivní úrokové sazby ve výši přesahující 100 % ročně s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z., kdy ve smlouvě uvedený poplatek není ničím jiným, než právě smluvním úrokem. Nemravnost ujednání o hrazení úroku je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u nových obchodů - úvěrů: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Ostatní úvěry, CZK, Čisté nové úvěry včetně navýšení, Banky včetně stavebních spořitelen v listopadu 2022 7,85 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než desetinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.S ohledem na výše uvedené soud citovanou smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. V případě této smlouvy se žalované dostalo částky 39 000 Kč, avšak žalobci vrátila částku vyšší, tj. 39 300 Kč. Není proto co vypořádávat a žaloba je v této části nedůvodná jak z hlediska nároku na bezdůvodné obohacení, tak z hlediska všech dílčích nároků, které žalobce odvozuje ze smluvních ujednání, neboť tato s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nevyvolávají žádné právní účinky (výrok II.).Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci by podle míry procesního úspěchu a neúspěchu náležela náhrada nákladů řízení žalované, avšak té žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).Splatnost plnění uloženého žalované potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.