17 C 14/2026-26 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 32 505,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že původní věřitel (společnost , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, l, Anonymizováno, c, Anonymizováno, – dříve , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c.) uzavřel dne 18. 4. 2025 se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, a to distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky původního věřitele www.ferratum.cz. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (připsáním na označený účet č. , č. účtu, ), a to dne 18. 4. 2025 platbou ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky včetně příslušenství nejpozději do 17. 9. 2025. Žalovaný však poskytnutý úvěr původnímu věřiteli nehradil řádně a včas. V tomto řízení požaduje žalobce po žalovaném jednak úhradu jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a dále smluvní úrok ve výši 11 755,92 Kč. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. , hodnota, postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva právní zástupkyně žalobce, ani na tu však žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 18. 4. 2025 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše schváleného maximálního úvěrového limitu 20 000 Kč. Částka prvního čerpání úvěru činila 20 000 Kč. Smlouva obsahuje přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 0,4026 % z nesplacené části jistiny, a celkovou roční procentní sazbu nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 299,98 %. Úvěr se měl splácet v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby, kterou tvoří buď 13 % z celkové splatné částky, nebo částka 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, a to vždy do patnácti dnů od data vystavení výpisu. Smlouva dále stanoví, že v případě prodlení je žalovanému účtována náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou též standardní smluvní podmínky a standardní evropský dokument o spotřebitelském úvěru (, Anonymizováno, ), s nimiž byl žalovaný před uzavřením smlouvy seznámen.6. Z dokumentu obsahujícího posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobce posuzoval čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 27 000 Kč, přičemž žalovaný tuto částku příjmu sám uvedl. Žalovaný dále uvedl pravidelné měsíční výdaje ve výši 14 000 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti uváděl 2 osoby, z toho 2 osoby s příjmem. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno žalobcem jako úspěšné. Dle dokumentu měl být příjem žalovaného doložen prostřednictvím bankovního výpisu k účtu č. , č. účtu, , vedenému u , právnická osoba, . S ohledem na skutečnost, že dokument neobsahuje přehled příjmů žalovaného, nelze na jeho základě učinit spolehlivý závěr o skutečné výši ani povaze jeho příjmů. Žalobce byl usnesením soudu ze dne 19. 2. 2026 vyzván k doplnění svých tvrzení a označení relevantních důkazů. Žalobce na výzvu reagoval vyjádřením ze dne 31. 3. 2026, v němž však uvedl pouze obecná tvrzení, aniž by doložil dokumenty prokazující řádný postup při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto důvodu nebyly příjmy žalovaného v řízení dostatečně prokázány.7. Z předložené dokumentace soud zjistil, že žalobce provedl ověření totožnosti žalovaného na základě předloženého dokladu totožnosti žalovaného, konkrétně občanského průkazu. Ověření se týkalo identifikačních údajů žalovaného uvedených v občanském průkazu, zejména jména, příjmení, data narození a dalších identifikačních znaků, a sloužilo k potvrzení totožnosti žalovaného ve vztahu k údajům uvedeným ve smlouvě.8. Z předloženého dokladu o provedení platby („Proof of Payment“) soud zjistil, že dne 18. 4. 2025 byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, převedena částka 20 000 Kč. Převod byl proveden z účtu žalobce, bankovní identifikátor transakce je , Anonymizováno, .9. Z faktury vystavené žalobcem s datem splatnosti dne 17. 9. 2025 soud zjistil, že žalobce vyčíslil vůči žalovanému celkovou dlužnou částku na 32 666,96 Kč, která zahrnovala jistinu ve výši 20 000 Kč, úroky za období čerpání ve výši 11 916,96 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů účtované dne 24. 6. 2025, 24. 7. 2025 a 24. 8. 2025 v celkové výši 750 Kč. Z faktury dále vyplývá, že žalobce evidoval neuhrazené částky z minulého období ve výši 10 608,61 Kč a že žalovaný byl vyzván k úhradě alespoň minimální částky k zaplacení ve výši 14 855,31 Kč do uvedeného data splatnosti.10. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy. Výzva byla sepsána jménem žalobce a doporučeně odeslána dne 21. 10. 2025 na poslední známou adresu žalovaného v Dobřenicích. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a dluh ke dni odeslání výzvy ani následně neuhradil.11. Z předložené smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. , hodnota, mezi společností , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c. jako postupitelem a společností , Jméno žalobce, . jako postupníkem, a dále ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 18. 4. 2025, přičemž pohledávka byla převedena spolu s veškerým příslušenstvím a právy s ní spojenými.12. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 18. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, a to distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek původního věřitele. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 20 000 Kč (připsáním na označený účet č. , č. účtu, ), a to dne 18. 4. 2025 platbou ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky včetně příslušenství nejpozději do 17. 9. 2025. Podle úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby, která činila buď 13 % z celkové dlužné částky, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek byla vyšší. Úvěr byl úročen denním úrokem ve výši 0,4026 % z nesplaceného zůstatku úvěru. Splatnost minimální splátky byla stanovena na patnáctý den ode dne vystavení výpisu. Žalovaný však poskytnutý úvěr původnímu věřiteli nehradil řádně a včas, když také v rámci řízení zůstal zcela nečinný. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. , hodnota, postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na dluh nezaplatil ničeho. Žalobce tak v tomto řízení po žalovaném požaduje zaplacení žalované částky skládající se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a smluvního úroku ve výši 11 755,92 Kč. Zákonný úrok z prodlení požaduje žalobce z dlužné částky za období od 18. 9. 2025, tedy ode dne následujícího po dni dohodnuté splatnosti dluhu. Žalobce ověřil čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 27 000 Kč, žalovaný sám uvedl příjem 27 000 Kč. Současně byly ověřeny i pravidelné měsíční výdaje žalovaného v celkové výši 14 000 Kč; žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti s jedním členem, přičemž oba mají vlastní příjem. Součástí prověření úvěruschopnosti bylo i ověření totožnosti na základě údajů uvedených v občanském průkazu. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 10. 2025, a to doporučeně na adresu žalovaného. Žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval a dluh neuhradil.13. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Žalobce v dokumentu obsahujícím posouzení úvěruschopnosti tvrdil, že žalovaný doložil své příjmy ve výši 27 000 Kč prostřednictvím výpisu z bankovního účtu. Tento výpis však žalobce nedoložil, a proto nebylo možné učinit spolehlivý závěr o skutečné výši a povaze příjmů žalovaného. Žalobce nepředložil žádné další podklady, které by údaje o příjmech žalovaného potvrzovaly či doplňovaly, ačkoliv byl usnesením soudu ze dne