Žalobce se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 13. 4. 2026 domáhal po žalovaném zaplacení částky 24 766 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 21. 4. 2025, prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz, smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázal poskytnout žalovanému částku 4 000 Kč, jež mu také v den uzavření smlouvy zaslal na účet č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy si žalobce vyžádal od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, tedy dle jeho názoru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Následně uzavřel žalobce s žalovaným několik dodatků ke smlouvě ohledně navýšení zápůjčky, a to konkrétně dne 24. 4. 2025 šlo o navýšení o 1 300 Kč, dne 26. 4. 2025 o navýšení o 1 800 Kč a o dalších 2 000 Kč, a dne 28. 4. 2025 pak o navýšení o 1 100 Kč, o 3 200 Kč a o 1 600 Kč. Tyto uvedené finanční prostředky pak žalobce poskytl žalovanému na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit „poplatek“ ve výši 4 876 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 21. 5. 2025, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. V tomto řízení tak žalobce požaduje po žalovaném k úhradě jistinu spolu s poplatkem celkem ve výši 19 876 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu, která byla smlouvou stanovena na 0,10 % z dlužné částky, tj. ve výši 4 890 Kč.2. Žalovaný se k věci přes výzvy a poučení soud nevyjádřil, zejména netvrdil ani nedoložil, že by na uplatněný dluh uhradil jakoukoli částku.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:5. Z listiny nazvané jako smlouva o zápůjčce bylo zjištěno, že žalobce uzavřel dne 21. 4. 2025 s žalovaným jakožto spotřebitelem předmětnou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Tyto finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na jím označený účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s „poplatkem“ za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 300 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta, a to ve výši 0,10 % z dlužné částky za každý den prodlení a Sazebník účelně vynaložených nákladů. Ve smlouvě byla rovněž sjednána Roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 2 969 %, s tím, že pokud byla zápůjčka poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku, pak činí poplatek i RPSN 0 %/Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zápůjčku vrátit nejpozději do 21. 5. 2025 s tím, že mezi stranami byla dohodnuta možnost prodloužení splatnosti zápůjčky (čl. 2.5. a 2.6. smlouvy).6. Z dodatků ke smlouvě o zápůjčce ze dne 21. 4. 2025 soud zjistil, že původní výše zápůjčky (4 000 Kč) byla navýšena celkem o 11 000 Kč, přičemž souhrnná výše „poplatků“ za jednotlivá navýšení činila 3 576 Kč. Dále byla dodatky upravena i RPSN, kdy poslední dodatek (ze dne 28. 4. 2025) stanovil její výši na 8 600 %. Konkrétně došlo k navýšení poskytnuté zápůjčky na základě dodatků ke smlouvě o zápůjčce č. O140914652 ze dne 21. 4. 2025, a to:- dodatkem ze dne 24. 4. 2025, uzavřeným ve 13:40 hodin, o částku 1 300 Kč, přičemž poplatek za navýšení činil 423 Kč;- dodatkem ze dne 26. 4. 2025, uzavřeným v 7:20 hodin, o částku 1 800 Kč, přičemž poplatek za navýšení činil 585 Kč;- dodatkem ze dne 26. 4. 2025, uzavřeným v 17:06 hodin, o částku 2 000 Kč, přičemž poplatek za navýšení činil 650 Kč;- dodatkem ze dne 28. 4. 2025, uzavřeným v 9:02 hodin, o částku 1 100 Kč, přičemž poplatek za navýšení činil 358 Kč;- dodatkem ze dne 28. 4. 2025, uzavřeným v 16:35 hodin, o částku 3 200 Kč, přičemž poplatek za navýšení činil 1 040 Kč;- dodatkem ze dne 28. 4. 2025, uzavřeným v 18:24 hodin, o částku 1 600 Kč, přičemž poplatek za navýšení činil 520 Kč.Zápůjčka pak dosáhla celkové výše 15 000 Kč a „poplatek“ – kapitalizovaný úrok za její poskytnutí činil 4 876 Kč.7. Z všeobecných obchodních podmínek společnosti , Jméno žalobce, . bylo zjištěno, že žalobce poskytuje zápůjčky neúčelové, které je možno splatit jednorázově nebo ve třech splátkách, a to v souladu s tím, jak se smluvní strany dohodly ve smlouvě. Podmínky dále upravují prodloužení splatnosti smlouva a definují základní pojmy.8. Z údajů o provedených platbách soud zjistil, že dne 22. 4. 2025 byla na účet č. , č. účtu, , jehož disponentem je žalovaný, připsána částka 4 000 Kč, dne 24. 4. 2025 částka 1 300 Kč, dne 28. 4. 2025 částky 1 800 Kč, 2 000 Kč, 1 100 Kč, 3 200 Kč a 1 600 Kč. Všechny platby byly označeny variabilním symbolem , var. symbol, .9. Z upomínek soud zjistil, že žalobce urgoval žalovaného o úhradu dlužné částky.10. Dne 25. 3. 2026 zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu (jak vyplývá z podacího lístku z téhož dne) a byl také upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky (exekuci).11. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému, na základě uzavřené smlouvy ze dne 21. 4. 2025 a souvisejících dodatků, peněžní prostředky v souhrnné výši 15 000 Kč, a to v následujících platbách: dne 22. 4. 2025 částku 4 000 Kč, dne 24. 4. 2025 částku 1 300 Kč, dne 28. 4. 2025 částky 1 800 Kč, 2 000 Kč, 1 100 Kč, 3 200 Kč a 1 600 Kč. Žalovaný se smlouvou ze dne 21. 4. 2025 a navazujícími dodatky zavázal vrátit zapůjčenou částku spolu s poplatky (obchodní úrok) ve výši 4 876 Kč nejpozději do 21. 5. 2025, s tím, že mezi stranami byla dohodnuta možnost prodloužení splatnosti zápůjčky. Žalovaný žalobci však ničeho neuhradil, byť byl o úhradu dlužné částky upomínán, a to i předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2026. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný zaplatil na dluh jakoukoliv částku. Dále nebylo prokázáno, zda a jak zkoumal žalobce úvěruschopnost žalovaného.12. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), když žalovaný při sjednání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele. Dále byla věc posouzena dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.).13. Po zhodnocení jednotlivých důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.) a posouzení zjištěného skutkového stavu s právní úpravou dospěl soud k tomu, že je žaloba důvodná pouze z části, když žalobce nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení § 86, potažmo § 75 ZoSÚ, tedy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřel dne 21. 4. 2025 smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2 390 a násl. o.z., dle níž se žalobce zavázal žalovanému poskytnou peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, kdy následně došlo k navýšení zápůjčky souvisejícími dodatky až na 15 000 Kč, přičemž současně došlo také k navýšení poplatku za poskytnutí zápůjčky na 4 876 Kč. Žalobce si, dle jeho tvrzení, od žalovaného před samotným uzavřením smlouvy opatřil informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil nahlédnutím do relevantních databází. Žalobce ovšem k těmto svým tvrzením nedoložil žádné důkazy, nepředložil žádné informace, ze kterých údajně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel, nadto ani nekonkretizoval, v jakých databázích ověřoval informace poskytnuté žalovaným. Z provedených důkazů tedy nevyplývá, že by byla úvěruschopnost žalovaného řádně posuzována, když v řízení nebylo prokázáno, jaké konkrétní podklady měl v době uzavření smlouvy žalobce k dispozici, tj. zda disponoval údaji o příjmech, pravidelných výdajích, dalších závazcích a způsobu splácení dosavadních dluhů žalovaného, případně zda tyto údaje ověřil z objektivních a spolehlivých zdrojů a jak je vyhodnotil z hlediska schopnosti žalovaného zápůjčku řádně splácet. Posouzení úvěruschopnosti tak nebylo založeno na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích, jak vyžaduje § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. Jelikož byla peněžitá zápůjčka poskytnuta spotřebiteli (žalovanému) v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná ex tunc (od počátku) jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 o.z., neboť žalobce při jejím uzavření porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu.14. K povinnosti poskytovatele spotřebitelských úvěrů dle ZoSÚ se vyjádřil i Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž uvedl, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.15. Dle § 2993 o.z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. V řízení bylo tedy zjištěno, že žalovaný přijal z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč. Žalovaný na tento závazek žalobci neuhradil ničeho, peněžní prostředky nevrátil. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2993 o.z., neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit žalobci toliko poskytnutou jistinu, tj. částku 15 000 Kč. Soud proto žalovaného zavázal, výrokem I., k zaplacení částky 15 000 Kč, odpovídající rozsahu bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky. Vzhledem k tomu, že smlouva, jež žalobce a žalovaný uzavřeli byla od počátku neplatná není možné hodnotit prodlení žalované dle smluvních ujednání. Soud tedy při posouzení prodlení žalovaného vycházel z § 1958 odst. 2 o.z., který stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V daném případě vyzval žalobce žalovaného k plnění předžalobní výzvou, jež byla žalovanému zaslána dne 25. 3. 2026. Ustanovení § 573 o.z. stanoví, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva žalovanému tedy došla 30. 3. 2026. Vzhledem k tomu, že žalobce stanovil žalovanému k plnění tři dny a žalovaný k výzvě ničeho neplnil dostal se 3. 4. 2026 do prodlení. Žalobce tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. od stanoveného data prodlení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. Výrokem II. pak soud žalobu s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy ve zbytku zamítl. Jestliže byla smlouva o zápůjčce shledána neplatnou, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků, smluvní pokuty ani jiných „poplatků“.18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. a uzavřel, že úspěch žalobce činil v řízení 60,57 %, zatímco úspěch žalovaného činil 39,43 %, rozdíl v míře úspěchu je 21,13 % a žalobci tak náleží náhrada nákladů ve výši 21,13 % z účelně vynaložených nákladů.19. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení, přičemž při posouzení odměny advokátky soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, zejm. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když se v projednávané věci jednalo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Odměna advokátky by při plném úspěchu činila dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu 400 Kč za úkon. Advokátka učinila celkem 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění a sepis žaloby), za které jí náleží odměna ve výši celkem 1 200 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč za úkon podle § 14b odst. 6 citované vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože je zástupkyně žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží jí rovněž DPH ve výši 21 % z uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Náklady žalobce na zastoupení advokátkou by pak při plném úspěchu činily 1 815 Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, by šlo celkem o částku 2 615 Kč. Soud uložil žalovanému uhradit náklady k rukám advokátky dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to v rozsahu 21,13 % z této částky, tedy 552,55 Kč dle poměrného úspěchu ve věci.20. Lhůty k plnění výroků I. a III. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.