Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 10 600 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že původní věřitel (spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel dne 13. 2. 2024 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky původního věřitele , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši celkem 15 220 Kč (připsáním na účet žalované č. , č. účtu, ), a to dne 13. 2. 2024 platbou ve výši 9 500 Kč, dne 14. 2. 2024 platbou ve výši 1 100 Kč, dne 11. 3. 2024 platbou ve výši 2 500 Kč, dne 18. 3. 2024 platbou ve výši 1 060 Kč a dne 16. 4. 2024 platbou ve výši 1 060 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky. Žalovaná se však dostala s úhradou úvěru do prodlení a poskytnutý úvěr původnímu věřiteli nehradila řádně a včas, byť byla upomínána. Ke dni podání žalovaná uhradila žalobkyni částku celkem 4 620 Kč. V tomto řízení tak žalobkyně požaduje po žalované úhradu jistiny dluhu ve výši 10 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 16. 7. 2024, když k zesplatnění úvěru pro nedodržení podmínek smlouvy došlo dne 15. 7. 2024. Pohledávka za žalovanou byla prvně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a následně byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně, na tu však žalovaná nereagovala. Žalobkyně soudu navrhla, aby v případě, že by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný, jej posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.Žalovaná se k věci nevyjádřila.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání ve věci, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů (všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o spotřebitelském úvěru (revolvingový úvěr) uzavřené se společností , právnická osoba, ., čestného prohlášení žalované jakožto klienta, kopie občanského průkazu žalované, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzení o provedených platbách, zprávy o zesplatnění smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 a dodatku č. , hodnota, ke smlouvě ze dne 8. 11. 2025, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a podacího lístku) uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 2. 2024 poskytl žalované peněžní prostředky celkem ve výši 15 220 Kč, na její bankovní účet č. , č. účtu, , a v následujících platbách: dne 13. 2. 2024 ve výši 9 500 Kč, dne 14. 2. 2024 ve výši 1 100 Kč, dne 11. 3. 2024 ve výši 2 500 Kč, dne 18. 3. 2024 ve výši 1 060 a dne 16. 4. 2024 ve výši 1 060 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu, uhradit úroky a poplatky, přičemž smlouva stanovila roční úrokovou sazbu 457,50 %, RPSN 4 678,99 %, smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení a poplatky za upomínání. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a úvěrový limit byl smlouvou stanoven na 10 600 Kč. Před uzavřením smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zabýval úvěruschopností žalované, která deklarovala čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 22 300 Kč a měsíční výdaje 4 000 Kč, s tím, že žije sama. Právní předchůdce žalobkyně ověřil totožnost žalované z jejího občanského průkazu. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením jednotlivých splátek což vedlo k předčasnému zesplatnění smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to ke dni 15. 7. 2024. O zesplatnění smlouvy o úvěru byla žalovaná vyrozuměna, právní předchůdce žalobkyně žalovanou současně vyzval k uhrazení celkové dlužné částky, jež činila 20 756,13 Kč, sestávající z jistiny 10 600 Kč a smluvního úroku 10 156,13 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni na dluh celkem 4 620 Kč. Pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 postoupena na spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 na , Jméno žalobkyně, ., jak vyplývá ze seznamu o postoupených pohledávkách. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 21. 11. 2025. Téhož dne byla žalovaná předžalobní výzvou urgována k úhradě dlužné částky celkem 30 496,13 Kč (25 616,13 Kč jistina + 4 880 Kč náklady právního zastoupení) do tří dnů na účet žalobkyně, s upozorněním na možné soudní řízení a exekuci. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 25. 11. 2025. Žalovaná k této výzvě již ničeho neuhradila.Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, když bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli zmiňovanou smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru. Současně soud aplikoval ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.).Po právním zhodnocení skutkových zjištění a všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, po právní stránce jako právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o.z., když soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její předchůdce, neprokázal, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo pouze to, že žalovaná při sjednání úvěru poskytla určité osobní a ekonomické údaje, nebylo však prokázáno, jaké konkrétní podklady měl právní předchůdce žalobkyně v době uzavření smlouvy k dispozici, zda údaje o tvrzených příjmech, pravidelných výdajích, případných dalších závazcích a způsobu splácení dosavadních dluhů ověřil z objektivních a spolehlivých zdrojů a jak je vyhodnotil z hlediska schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Z provedeného dokazování vyplynulo že se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze s tvrzením o výši měsíčních příjmů žalované ve výši 22 300 Kč a výdajů 4 000 Kč. Soud má za to, že tvrzené měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč nemají reálný podklad, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná uvedla, že žije sama, a tedy veškeré náklady domácnosti hradí ze svých prostředků. Právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z nepodloženého tvrzení žalované, aniž by vyžádal podklady k výdajům žalované na bydlení a živobytí a či doklady prokazující tvrzené příjmy žalované, například potvrzení od zaměstnavatele. Posouzení úvěruschopnosti tak nebylo založeno na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích, jak vyžaduje § 86 odst. 1 a 2 citovaného zákona. Jelikož byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 o. z. neboť žalobkyně při jejím uzavření porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 ZoSÚ. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu, a to dle § 86 odst. 1 ZoSÚ.Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že úvěrová smlouva je rovněž neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 576, § 577 a § 588 o.z. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru (RPSN) dosáhly 4 678,99 %, úroková sazba byla stanovena na 457,50 % ročně. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravná, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 6 až 10 %, dle údajů ČNB. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši již i jen 60 % ročně.)Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala z titulu ex tunc (od počátku) neplatné smlouvy peněžní prostředky celkem ve výši 15 220 Kč, které představují částku poskytnutou právním předchůdcem žalobkyně dne 13. 2. 2024 ve výši 9 500 Kč, dne 14. 2. 2024 ve výši 1 100 Kč, dne 11. 3. 2024 ve výši 2 500 Kč, dne 18. 3. 2024 ve výši 1 060 a dne 16. 4. 2024 ve výši 1 060 Kč. Žalovaná na tento závazek žalobkyni uhradila 4 620 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud, jak je již výše uvedeno, posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované podle výše citovaného § 2993 o.z., neboť žalovaná obdržela plnění z absolutně neplatného právního jednání. Žalované proto vznikla povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 10 600 Kč (15 220 – 4 620 = 10 600). Soud pak žalovanou zavázal k zaplacení částky 10 600 Kč, odpovídající rozsahu bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 2. 12. 2025. Okamžik prodlení žalované soud stanovil v souladu s ust. § 1958 odst. 2, § 1968, § 1970 a § 573 o.z. V daném případě měla žalovaná povinnost plnit od okamžiku výzvy k plnění, která jí byla dle § 573 o.z. doručena třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 25. 11. 2025, ve výzvě stanovila žalobkyně žalované lhůtu k plnění tři dny, žalovaná se tak do prodlení dostala dnem 2. 12. 2025. Výše zákonných úroků z prodlení činila ke dni 2. 12. 2025 11,50 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a v této výši soud uložil žalované povinnost úroky z prodlení platit. Žalobu pak soud jako nedůvodnou v části požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 10 600 Kč za období od 16. 7. 2024 do 1. 12. 2025 zamítl.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Ve věci měla téměř plný úspěch žalobkyně, neúspěch byl v nepatrné části. Její náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení, přičemž při posouzení odměny advokátky žalobkyně soud postupoval dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když je soudu z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Odměna advokátky činí dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu 400 Kč za úkon. Advokátka učinila v řízení celkem 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění a sepis podání, tj. žaloby) za které jí náleží odměna ve výši celkem 1 200 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč za úkon podle § 14b odst. 6 citované vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Náklady žalobkyně za zastoupení advokátkou tak dosahují výše 1 500 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Náklady řízení v celkové výši 2 300 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně, a to dle § 149 o.s.ř.Lhůty k plnění, dle výroků I. a II., soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.