22 C 145/2020-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 142 025,43 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na základě které žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky žalobkyni splatit v 84 měsíčních splátkách po 5 199 Kč, z nichž první byla splatná ke dni 1. 1. 2017. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Tento způsob uzavření smlouvy byl podmíněn registrací žalované do webového systému žalobkyně, kdy v rámci tohoto procesu žalovaná vyplnila své základní osobní údaje, načež jí byla zaslána potvrzovací SMS s kódem, kterým žalovaná posléze stvrdila svou registraci. Po ověření totožnosti prostřednictvím kontrolních otázek si žalovaná v dalším kroku zvolila své přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky pro případ budoucího ověření pro přihlášení. Po přihlášení do webového rozhraní žalobkyně se žalované zobrazil návrh smlouvy dle jejích požadavků, s nímž žalovaná souhlasila, na základě čehož jí byla zaslána další SMS s potvrzovacím kódem. Smlouva pak byla ze strany žalované konečně podepsána zadáním tohoto SMS kódy ve webovém rozhraní žalobkyně. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, k tomuto žalobkyně uvedla, že toto posouzení je prováděno prostřednictvím automatizovaného systému na základě parametrů vytvořených odbornými zaměstnanci. Tento model je založen na posouzení příjmové a výdajové stránky klienta a zhodnocení dalších proměnných, kterými jsou například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Jestliže má žalobkyně pochybnosti o tvrzení klienta, přistupuje k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Dále žalobkyně za účelem eliminace případných dalších pochybností ohledně bonity klienta provádí jeho kontrolu v úvěrových registrech SOLUS a NRKI. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela a žalobkyně proto v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila ke dni 28. 8. 2019. Žalovaná pak žalobkyni zůstala dlužna nesplacenou část jistiny ve výši 138 391,43 Kč. Dále žalobkyně po žalované požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku za období od 29. 8. 2019 do 17. 2. 2020, který vyčíslila částkou 41 060,97 Kč, úroku ve výši 34,08 % ročně z částky 138 391,43 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, poplatků ve výši 195 Kč, poplatků za pojištění ve výši 2 109 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a s ohledem na prodlení žalované rovněž zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 12. 9. 2019 do 17. 2. 2020 ve výši 6 186,87 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 142 025,43 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala splatit tuto částku společně s úrokem ve výši 34,08 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 5 199 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Tato smlouva byla uzavřena shora popsaným způsobem, kdy žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu zadaného ve webovém rozhraní žalobkyně, což je patrné z doloženého dokumentu s názvem„ dohledání informací o činnosti klienta“. Ve smlouvě pak bylo uvedeno, že žalovaná je podnikatelka a její čistý měsíční příjem činí 39 000 Kč, má vlastní bydlení a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Z doloženého potvrzení o provedené tuzemské platbě je zřejmé, že žalobkyně dne 28. 11. 2016 zaslala žalované částku 150 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. Dle doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná celkově z titulu předmětné smlouvy uhradila částku 123 277 Kč. 4. Dopisem ze dne 28. 8. 2019 byla žalovaná z důvodu prodlení s úhradou závazků ze smlouvy vyzvána ke splacení celého úvěru, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, kdy k tomuto žalobkyně doložila rovněž podací arch. 5. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána také předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2019, k níž žalobkyně opět doložila také podací arch. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném do 30.11.2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 586 odst. 1 občanského zákoníku, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku, k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 13. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 14. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 15. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 16. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvou splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním SMS kódu v jejím uživatelském účtu ve webovém rozhraní žalobkyně, kam měla po provedené registraci přístup pouze žalovaná. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 17. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se soud musel zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní