14 C 72/2021-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 142 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou s žalovaným dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Žalovaný podpisem zákaznické karty stvrdil správnost všech jím uváděných údajů. Žalobkyně rovněž poukázala, že ani případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Nadto je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 2 100 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradil jen 19 364 Kč (naposledy plnil dne 6. 8. 2019). Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 5 415,98 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 616,62 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 109,40 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 877,05 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 5 415,98 Kč od 22. 6. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 663,68 Kč (z částky 5 415,98 Kč od 29. 6. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 5 415,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 415,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatkem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a dále poplatkem za pojištění ve výši 406 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 5 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat celou dosud neuhrazenou dlužnou částku. 4. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že žije v nájmu, je ženatý a má jednu vyživovací povinnost, nemá žádné závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně ani jiným poskytovatelům úvěru a nejsou ani proti němu vedeny exekuce. Je zaměstnán s příjmem 27 086 Kč měsíčně, mezi jeho výdaje patří nájemné ve výši 4 825 Kč a na osobní výdaje (telefon, doprava, oblečení) vynakládá 3 600 Kč měsíčně. Jako použitelný příjem žalovaný uvedl 18 661 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaný předložil svůj občanský průkaz, výplatní pásky a pracovní smlouvu. 5. Žalobkyně doložila potvrzení o zaměstnání a výplatní lístky žalovaného, z nichž plyne, že v lednu 2017 obdržel čistou mzdu 19 016 Kč, v únoru 2017 čistou mzdu ve výši 42 968 Kč (zahrnující doplatek na bonusu ve výši 24 371 Kč) a v březnu 2017 pak 19 275 Kč. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě dlužné částky 7 142 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 13. 12. 2019. 7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020, odeslanou dne 1. 5. 2020. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 15 000 Kč. 14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. 15. Soud s ohledem na žalobní argumentaci poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru