20 C 63/2020-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 094,60 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]). V úvěrové smlouvě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového rámce 45 000 Kč. Výše prvního čerpání byla stanovena v částce 13 634 Kč, která představuje část kupní ceny za vybrané zboží. Nad rámec tohoto prvního čerpání žalovaný úvěr nečerpal. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek stanovených ve výši 5 % z aktuálně dlužné částky stanovené k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, vždy však nejméně v částce 500 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 22,68 %. Žalovaný uhradil pouze 2 z předepsaných splátek. Původní věřitelka proto v souladu s čl. VII. 3. obchodních podmínek úvěr zesplatnila ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný poté uhradil 3 000 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 7 986,86 Kč (10 986,86 Kč před zohledněním úhrad), kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění ve výši 1 526,44 Kč, poplatků ve výši 700 Kč (600 Kč a 100 Kč za odeslání upomínky k úhradě dlužné splátky), smluvní pokuty ve výši 462 Kč (stanovená ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky v prodlení) a dlužného pojistného ve výši 419,30 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 14 094,60 Kč od [datum] do [datum], z částky 12 094,60 Kč od [datum] do [datum] a z částky 11 094,60 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] dále Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] v níž účastníci sjednali aktuální úvěrový rámec 45 000 Kč s tím, že výše prvního čerpání činila 13 634 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %. Účastníci rovněž sjednali pojištění typu [anonymizována dvě slova] se splátkami ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Dále byl ve smlouvě sjednán poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky 100 Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za prodlení s úhradou splatné splátky. Dle čl. VII.3 všeobecných obchodních podmínek, které tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy, bylo sjednáno právo věřitelky od smlouvy odstoupit v případě prodlení žalovaného se splácením alespoň dvou splátek nebo se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaný čerpal úvěr dne [datum]. Jak plyne dále z předloženého výpisu z účtu původní věřitelky, v uvedený den žalovanému poskytla dále finanční prostředky ve výši 9 989 Kč (úvěrový případ [číslo]), celkem tedy 23 626 Kč. 4. Dopisem ze dne [datum] původní věřitelka odstoupila od úvěrové smlouvy a žalovanému oznámila zesplatnění k úvěru kde dni [datum] a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 14 095 Kč. Z přehledu plateb k [datum] vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 6 520 Kč a žalobkyni dluží 14 094,60 Kč, z toho úroky činí 1 526,44 Kč, pojištění 419,30 Kč, poplatky 700 Kč a pokuta 462 Kč. 5. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a žalovaný byl rovněž vyzván k zaplacení částky 14 094,60 Kč. Dopis byl žalovanému zaslán dne [datum]. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 13 634 Kč, které jí měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit v pravidelných měsíčních splátkách. 13. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. 14. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databáz