5 C 28/2021-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 66 300,34 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, spolu s úrokem ve výši 21,4 % ročně, splatit formou 48 měsíčních splátek po 3 436 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek celkem 86 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 64 340,34 Kč (součet nesplacených splátek do zesplatnění úvěru ve výši 11 855,09 Kč a zesplatněné jistiny ve výši 52 485,25 Kč), nákladů na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvních pokut výši 1 500 Kč. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 649,23 Kč, úroku ve výši 21,4 % ročně z částky 64 340,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 483,59 Kč od 2. 7. 2020 do 8. 10. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 66 300,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřována pomocí tzv. kreditního skóre klienta. Tímto statickým modelem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně pouze v případě pochybností o pravosti tvrzení klienta vyžaduje potvrzení o zaměstnání, o výši příjmu nebo výpis z bankovního účtu apod. Za účelem eliminace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola žalovaného v externích úvěrových registrech SOLUS, CEE a NRKI. 2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět ohledně částky 460 Kč představující náklady na vymáhání, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 460 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto v souladu s procesním návrhem žalobkyně řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. 3. Předmětem řízení zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 65 840,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 649,23 Kč, úroku ve výši 21,40 % ročně z částky 64 340,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 473,30 Kč a úroku z prodlení z částky 65 840,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení. 4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] podepsána smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 21,4 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 436 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (podle čl. 6 úvěrových podmínek pro případ prodlení s úhradou splátky) a ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného (podle čl. 6 úvěrových podmínek pro případ zesplatnění úvěru). V čl. 5 úvěrových podmínek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se splácením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. 6. Z předložené tabulky„ [anonymizováno 5 slov]“ plyne, že žalovaný úvěr čerpal dne [datum], přičemž uhradil prvních 25 splátek a následně se ocitl v prodlení. Celkem uhradil žalobkyni 86 000 Kč. Dle opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že žalobkyně vyplatila dohodnuté finanční prostředky dne [datum]. 7. Dopisem ze dne [datum], odeslaným následujícího dne, žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky 71 686,89 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu rovněž předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2020, odeslanou žalovanému téhož dne. 8. Podle předložené úvěrové zprávy měl žalovaný v registru NRKI jeden záznam. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru proto bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Soud poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. 15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně a s odbornou péčí zjistil, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje (na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.), které lze u každého spotřebitele rozumn