10 C 10/2019-44 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 867,43 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2016 [číslo] které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny uhradit také kapitalizovaný smluvní úrok 770 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 200 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 576 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem tedy částku 14 546 Kč, o to ve 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč. Celý úvěr měl být splacen ke dni 29. 5. 2017. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne 28. 5. 2016. S ohledem na prodlení žalovaného se zaplacením splátky se stala zbylá nesplacená část úvěru včetně příslušenství splatnou dne 28. 6. 2016. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 2 080 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2017, tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem předchozího věřitele ze dne 11. 1. 2018. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 938,36 Kč, úroku ve výši 576,37 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku ve výši 4 951,27 Kč, smluvního úroku po splatnosti úvěru ve výši 995,05 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 21. 12. 2017 částkou 585,83 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 406,38 Kč (0,5 % denně z jistiny dobu od 29. 6. 2016 do 3. 11. 2016) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 938,36 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení. 2. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, č. j. KSBR 26 INS 4112/2019, byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. KSBR 26 INS 4112/2019, však bylo oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. Tím odpadla překážka bránící pokračování v tomto řízení. 3. Podáním ze dne 1. 7. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to z důvodu vedené insolvence, která probíhala v době od 17. 4. 2019 do 15. 3. 2022, v jejímž rámci žalovaný uhradil částku 216,68 Kč na jistinu. Žalobkyně proto vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 216,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 938,36 Kč od 17. 4. 2019 do 15. 3. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 216,68 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení. S ohledem na tento procesní úkon žalobkyně soud v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zatavil, jak vyplývá z I. výroku tohoto rozsudku. 4. Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 721,68 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 938,36 Kč od 22. 12. 2017 do 16. 4. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 721,68 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 585,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 522,69 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 406,38 Kč. 5. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dle výpisu z obchodního rejstříku Malty byla žalobkyně založena jako společnost s ručením omezeným dle práva Malty. Na základě žádosti žalovaného byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] dne 29. 3. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě této smlouvy částku 8 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 770 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 3 200 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 576 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 000 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení alespoň jedné splátky řádně a včas, přičemž z textu smlouvy je zřejmé, že žalovaný převzal shora uvedenou částku v hotovosti v místě svého bydliště. Ve smlouvě pak byla dále pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas sjednána smluvní pokuta. V článku s názvem„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“ bylo pro případ varianty úvěru se 14 měsíčními splátkami uvedeno, že úrok činí 15 % ročně. Žalovanému byly poskytnuty i standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr podepsanou žalovaným. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba] Galvanika od 28. 4. 2014 do 31. 5. 2016 s příjmem 15 000 Kč měsíčně. Předchůdkyni žalobkyně měla být předložena pracovní smlouva žalovaného. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného měly činit částku 3 000 Kč jako náklady na bydlení a energie a částku 3 000 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a bydlí s babičkou v rodinném domě. 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 11. 1. 2018, který byl odeslán dne 15. 1. 2018. Současně byl žalovaný přípisem vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva ze dne 6. 6. 2018. 8. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalovanému byly na základě smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnutých lhůtách i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celého neuhrazeného úvěru i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ 9. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, byl soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), který stanoví, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020). 10. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Příjmy ani výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, vyšla pouze z tvrzení žalovaného, když soudu nic dalšího nebylo předloženo. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovanéh