10 C 29/2015-261 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení původně částky 37 536 Kč s odůvodněním, že žalobce byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru od 15. 7. 2004. Tento pracovní poměr měl skončit dohodou ze dne 30. 8. 2007, avšak rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně vydaném v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2012, č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto tak, že skončení pracovního poměru dohodou je neplatné. Žalovaná v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru odhlásila žalobce ze zdravotního pojištění u Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR a přestala za něj jako zaměstnance zdravotní pojištění hradit. Žalovaná částka tak představuje bezdůvodné obohacení vzniklé žalované straně tím, že žalobce zdravotní pojištění za období od června 2011 do prosince 2014 hradil zdravotní pojišťovně sám, přestože jeho pracovní poměr u žalované v tomto období stále trval. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil až na základě jeho výpovědi k datu 31. 8. 2014. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobce neuznala. Vznesla jednak námitku litispendence s tím, že žalobce stejný nárok vznesl svým podáním ze dne 8. 7. 2013 v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Namítla také promlčení nároku žalobce, domáhá-li se bezdůvodného obohacení za platby z roku 2011, 2012 a 2013. Konečně, podle názoru žalované postupoval žalobce v rozporu s dobrými mravy, pokud od roku 2008 nechodil do práce a neplnil si své pracovní povinnosti u žalované. Žalobce si také mohl najít práci a zdravotní pojištění by za něj hradil zaměstnavatel, případně, kdyby byl v evidenci úřadu práce, tuto povinnost hradit zdravotní pojištění by nesl stát. Žalobce tím také porušil svou prevenční povinnost zaměstnance zabránit vzniku bezdůvodného obohacení. 3. Žalobce v reakci na vyjádření žalované uvedl, že na úřadu práce se s ním nebavili, protože nemohl předložit zápočtový list dokládající, kdy skončil pracovní poměr žalobce. O jeho vydání je vedeno řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. 4. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], řízení o zaplacení částky 4 696 Kč (představující pojistné zaplacené za období září až prosinec 2014) zastavil, dále zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 32 840 Kč (II. výrok), a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, o nákladech řízení státu a o vrácení zaplacené zálohy (výroky III., IV. a V. rozsudku). K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením ze dne 15. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], rozsudek okresního soudu v části výroku II. o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 21 600 Kč potvrdil. V části výroku II. o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 11 240 Kč a ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil názor, že ke dni podání žaloby byl v důsledku uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby promlčen nárok žalobce na zaplacení jednotlivých měsíčních částek, hrazených v období od 11. 6. 2011 do 11. 1. 2013, celkem tedy se jednalo o 20 částek po 1 080 Kč, tj. částka 21 600 Kč. Nárok na zaplacení zbývající částky 11 240 Kč, představující nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení v podobě částek, které měly být zaplaceny žalobcem za žalovaného v období únor a březen 2013 a leden až srpen 2014, v době zahájení řízení promlčen nebyl. Soudu prvního stupně tak bylo uloženo, aby se znovu zabýval žalobou uplatněným nárokem na vydání bezdůvodného obohacení za shora uvedené období a aby se vypořádal též s námitkami žalovaného o překážce věci zahájené (event. rozhodnuté) a o uplatnění nároku v rozporu s dobrými mravy. 5. Soud se neztotožnil s námitkou žalované, že projednání věci brání překážka věci zahájené (případně rozhodnuté), kterou založilo řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Jak vyplynulo z obsahu tohoto spisu, žalobce se v uvedeném řízení (konkrétně podání ze dne 10. 6. 2013) domáhal po žalované zaplacení pojistného, které namísto žalované hradil zdravotní pojišťovně v období od 1. 9. 2007 do 30. 4. 2011. Na jednání soudu dne 9. 9. 2013 pak upřesnil, že náhrada za platby zdravotního pojištění se týká období od 1. 9. 2007 do 4. 11. 2011. Podání ze dne 8. 7. 2013, na které odkazovala žalovaná, obsahem spisu není. Vzhledem k tomu, že žalobce v této věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu hrazeného pojistného na zdravotní pojištění za měsíce únor a březen 2013 a leden až srpen 2014, soud konstatuje, že překážka litispendence coby neodstranitelný nedostatek podmínky řízení v projednávané věci dána není. 6. Soud doplnil dokazování listinnými důkazy – rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], a usnesením téhož soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], a sdělením Úřadu práce ČR ze dne 21. 9. 2018. Na základě těchto důkazů spolu s důkazy, které byly provedeny již dříve (ústřižky poštovních poukázek za měsíce února a březen 2013 a leden až srpen 2014, zprávou zdravotní pojišťovny s přehledem plateb pojistného, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2012, č. j. [číslo jednací], vydaným v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka]) zjistil soud následující skutkový stav. 7. Žalobce byl u žalované v pracovním poměru, založeném pracovní smlouvou ze dne 15. 7. 2004. Tento pracovní poměr trval i po jeho neplatném rozvázání dohodou ze dne 30. 8. 2007, jejíž neplatnost byla vyslovena pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2012, č. j. [číslo jednací], a byl rozvázán výpovědí ze strany žalobce ze dne 19. 5. 2014 s tím, že pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby k datu 31. 8. 2014. 8. Z přehledu plateb ve spojení s ústřižky poštovních poukázek bylo zjištěno, že žalobce zaplatil Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR za měsíce únor a březen 2013 částku 2 x 1 080 Kč a za měsíce leden až srpen 2014 částku 8 x 1 148 Kč. Ze zprávy Úřadu práce ČR ze dne 21. 9. 2018 soud zjistil, že žalobce byl naposledy veden jako uchazeč o zaměstnání v době od 1. 10. 2003 do 14. 7. 2004. 9. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], a usnesením téhož soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o povinnosti žalované vydat a předat žalobci zápočtový list (potvrzení o zaměstnání) s vyznačením doby zaměstnání od 15. 7. 2004 do 31. 8. 2014. 10. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. 11. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 454 obč. zák., bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. 12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, povinnost zaměstnavatele platit část pojistného za své zaměstnance vzniká dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání (§ 2 odst. 3) a zaniká dnem skončení zaměstnání, s výjimkami stanovenými v § 6. Za den nástupu zaměstnance do zaměstnání se považuje a) u pracovního poměru včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení pracovního poměru. 14. Podle § 5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance. 15. Soud má na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů v souladu s § 132 o. s. ř. za prokázané, že mezi účastníky trval v rozhodné době (od ún