20 C 102/2022-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 912 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně dodatku ze dne [datum] (uzavřeného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku), kterou se žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku 12 000 Kč Částku 12 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky 2 760 Kč nejpozději do 19. 12. 2019, což však neučinil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny 12 000 Kč, úroků 2 760 Kč, nákladů upomínání 150 Kč (za 3 upomínky), smluvní pokuty 6 000 Kč (0,1 % denně z částky 12 000 Kč za dobu od 20. 12. 2019 do 3. 5. 2021), nákladů spojených s uplatněním pohledávky 762 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou tvořeny částkou 39 Kč za odchozí dopis zaslaný žalovanému, částkou 72 Kč za telefonický hovor se žalovaným a částkou 3krát 217 Kč za 3 osobní návštěvy žalovaného. Dále se žalobkyně domáhá úroku z prodlení z jistiny kapitalizovaného za dobu od 20. 12. 2019 do 1. 6. 2021 částkou 1 739,18 Kč v sazbě 10 % ročně a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. 2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení částky úroků 2 760 Kč, nákladů upomínání 150 Kč, smluvní pokuty 6 000 Kč. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1,2 o.s.ř. řízení částečně co do této částky zastavil, a to výrokem II. tohoto rozsudku. 3. Žalobkyně dále sdělila, že nedisponuje doklady prokazujícími posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], ta byla následně doplněna prostřednictvím klientského účtu žalovaného (po registraci žalovaného na webových stránkách předchůdkyně žalobkyně, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku) smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 12 000 Kč. Dne [datum] převzal žalovaný částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se částku zavázal vrátit i s úrokem 2 760 Kč do 19. 12. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nedoložila, že předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 2. 1. 2020, 19. 1. 2020, 30. 1. 2020. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2021 odeslaným 29. 6. 2021. V tomto přípisu byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Dále bylo postoupení pohledávky žalovanému oznámeno i přípisem ze dne 7. 7. 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky i výzvou ze dne 3. 8. 2021, dále i předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021, odeslanou dne 11. 11. 2021. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalovanému byl žalobkyní zaslán dopis dne 3. 8. 2021, dále byl telefonicky kontaktován ve dnech 30. 6. 2021, 8. 7. 2021, 14. 12. 2021, 8. 7. 2021, dále byly uskutečněny cesty pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného ve dnech 8. 9. 2021, 12. 11. 2021, 1. 10. 2021. 6. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy ověřeny žádnými doklady, když žalobkyně žádné dokumenty soudu nepředložila. Rovněž nebylo žalobkyní doloženo, že by předchůdkyně žalobkyně nahlížela do známých databází dlužníků. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty žalobkyně nedoložila a tím neprokázala, že její předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 ZSÚ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 7. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, tuto částku žalovaný žalobkyni nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, když v souladu s § 1879 o. z.,„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Žalovaný žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží 12 000 Kč. Žalobkyni vzniklo i právo na úhradu úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok