6 C 307/2021-46 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 034 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 4. 8. 2011 smlouvu [číslo] o půjčce, na základě níž žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, které se zavázal vrátit ve splátkách včetně sjednaného příslušenství. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnila své povinnosti ze smlouvy, zejména nevrátil poskytnuté finanční prostředky dohodnutým způsobem, ocitl se v prodlení. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dlužná částka činí na jistině částku 2 338,55 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 758,53 Kč za období od 22. 6. 2012 do 17. 6. 2016, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 723,46 Kč za období od 22. 6. 2012 do 17. 6. 2016, úroků ve výši 21 % ročně z částky 2 338,55 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z částky 2 338,55 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. Žalovaný uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 2 866 Kč. 2. Žalobkyně se žalobou dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 530 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 27. 2. 2011 smlouvu [číslo] o půjčce, na základě níž žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, které se zavázal vrátit ve splátkách včetně sjednaného příslušenství. Uvedená smlouva však nebyla dohledána a žalobkyně vzala svůj návrh podáním ze dne 25. 12. 2021 částečně zpět co do zaplacení částky 3 530 Kč s úrokem z prodlení v částce 615,62 Kč, s úrokem v částce 1 445,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 922,66 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 1 922,66 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne 4. 8. 2011 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 381 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 640 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 879 Kč, žalobkyni vrátit ve 45 týdenních splátkách po 154 Kč, přičemž poslední splátka měla být ve výši 124 Kč. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, kdy žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 2. 2018 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do 23. 2. 2018 a tato mu byla dne 19. 2. 2018 odeslána. 6. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), aplikoval soud na právní vztah účastníků zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 7. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 13. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení částky 3 530 Kč s úrokem z prodlení v částce 615,62 Kč, s úrokem v částce 1 445,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 922,66 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 1 922,66 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení částečně zpět, a to ještě před jednáním ve věci, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 15. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 16. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření žalovaným uvedených tvrzení v zákaznické kartě při uzavření úvěrové smlouvy. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného z jím předložených listin. 17. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o půjčce částku 4 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného půjčku splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o půjčce dle § 39 obč. zák. neplatná. Jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). 18. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které mu žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 7,75 % ročně dle návrhu žalobkyně. Jedná se o část jistiny ve výši 1 134 Kč (4 000 Kč – 2 866 Kč). Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalovaného tak nastalo na základě zaslané výzvy k úhradě pohledávky ze dne 16. 2. 2018 dnem následujícím po uplynutí lhůty pro zaplacení. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 19. 2. 2018 a třetím pracovním dnem od odeslání je považována za doručenou. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady ř