14 C 118/2023-106 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 298 831,68 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (do 1. 5. 2016 vedena pod obchodní firmou [právnická osoba], dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 15. 5. 2012 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 300 000 Kč za účelem konsolidace úvěrů a ve zbývající části bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 180,32 Kč při sjednaném úroku ve výši 17,4 % ročně. Dále bylo sjednáno pojištění žalovaného splácet. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalovaného na základě žádosti žalovaného a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalovaného na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a žalobkyně úvěr ke dni 4. 10. 2012 prohlásila za splatný. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 298 831,68 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 75 310,71 Kč, úrok kapitalizovaný ve výši 178 877,83 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 298 831,68 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 17,4 % ročně z částky 298 831,68 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení. 2. Za dobu po postoupení pohledávky uhradil žalovaný dle vyjádření žalobkyně na úhradu dluhu následující splátky vždy ve výši 200 Kč, a to dne 10. 7. 2019, 7. 8. 2019, 6. 9. 2019, 7. 10. 2019, 8. 11. 2019, 9. 12. 2019, 13. 1. 2020, 7. 2. 2020, 9. 3. 2020, 8. 4. 2020, 11. 5. 2020, 5. 6. 2020, 8. 7. 2020, 11. 8. 2020, 11. 9. 2020, 8. 10. 2020, 11. 11. 2020, 8. 12.2020, 12. 1. 2021, 10. 2. 2021, 11. 3. 2021, 12. 4. 2021, 10. 5. 2021, 10. 6. 2021, 9. 7. 2021, 9. 8. 2021, 9. 9. 2021, 8. 10. 2021, 9. 11. 2021, 7. 12. 2021, 11. 01. 2022, 9. 2. 2022, 8. 3. 2022, 5. 4. 2022, 3. 5. 2022, 2. 6. 2022, 7. 7. 2022, 11. 8. 2022, 9. 9. 2022 a 10. 10. 2022. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil pouze tak, že nemá tak velkou hotovost a žádá o uložení plnění ve splátkách. 4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček, ze dne 15. 5. 2012, soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 15. 5. 2012 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr celkem ve výši 300 000 Kč, účelově určený k úhradě závazků žalovaného na úvěrovém účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] a dále kontokorentního úvěru žalovaného u [právnická osoba] na účtu č. [bankovní účet] a ve zbývající částce účelově neurčený. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem ve výši 17,4 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 808,32 Kč a dále se zavázal hradit měsíční poplatek 372Kč za pojištění schopnosti klienta splácet. Dle čl. 2 smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 17,4 % ročně. Dle čl. 44c a čl. 44d všeobecných smluvních podmínek, pokud se klient dostane do prodlení se splácením jakékoliv pohledávky vůči bance, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly PPSUv, podmínky, sazebník a úrokový lístek. Žalovanému byly poskytnuty standartní informace o spotřebitelském úvěru. 5. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2012 ze dne 13. 6. 2012 soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 238 867,94 Kč dne 15. 5. 2012 a ve výši 15 000 Kč dne 15. 5. 2012 za účelem konsolidace závazku a ve výši 46 132,06 Kč dne 15. 5. 2012 bez určení účelu, a to převodem na běžný účet žalovaného. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného č. 2012 až 2019 a platební historie soud zjistil, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil ke dni 10. 6. 2019 částku 9 088 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 10. 6. 2019. 6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 4. 10. 2012 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr ke dni 4. 10. 2012 za splatný. 7. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne 15. 5. 2012 soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. 8. Dle vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 10. 7. 2023 byl rozvedený žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy bytem v družstevním bytě. Průměrný deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného, ověřený žádostí o úvěr, činil 15 000 Kč a výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení a srážek ze mzdy nebyly doloženy, pouze byla zohledněna částka životního minima a normativní náklady na bydlení klienta. U typu povolání klienta bylo uvedeno na dobu neurčitou. Z přílohy vyjádření soud zjistil měsíční výši zjištěných interních a externích splátek žalovaného v době uzavření smlouvy. 9. Z dohody ze dne 18. 6. 2019, potvrzení ze dne 21. 6. 2019 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ke dni 21. 6. 2019 postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019, odeslaného žalovanému dle podacího archu dne 16. 7. 2019, byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. 10. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 1. 2020, odeslanou žalovanému dle podacího archu téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 8. 2. 2020. 11. Při právním posouzení věci vycházel soud z občanského zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen "o. z.)., který ho zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. 12. Podle ustanovení § 497 zákon a č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 14. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 25. 3. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 18. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne byla mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. zák., na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 300 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 17 088 Kč. 19. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka, a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného do 24. 2. 2013, neboť k uzavření smlouvy došlo dne 15. 5. 2012. 20. Pro zodpovězení otázky, zda je následkem porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 201