14 C 223/2022-65 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 125,78 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 12. 10. 2020, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz. Před sjednáním smlouvy původní věřitelka provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, BRKI), přičemž jí nevznikly pochybnosti ohledně platební schopnosti žalované. Žalovaná před podpisem smlouvy potvrdil, že je schopna poskytnuté prostředky splatit. Na základě uvedené smlouvy žalovaná obdržela na bankovní účet finanční prostředky ve výši 20 803 Kč, které se zavázala uhradit společně s úroky. Žalovaná z dlužné částky uhradila pouze 20 199,06 Kč před postoupením pohledávky, 1 100 Kč žalobkyni před podáním žaloby. Žalobkyně proto po žalované požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 14 125,78 Kč včetně úroků z prodlení od 13. 4. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně následně podáním ze dne 6. 2. 2023 vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 650 Kč z důvodu administrativní chyby a co do částky 1 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 550 Kč od 24. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 500 Kč od 30. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 500 Kč od 2. 1. 2023 do zaplacení, z důvodu úhrad ze strany žalované Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznala, neboť smlouva obsahuje nepřiměřené podmínky (např. výše RPSN). Žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované, poplatky byly účtovány za plnění, která jí nebyly dodány, a nedošlo k platnému zesplatnění úvěru. Žalovaná navíc žalobkyni již uhradila 22 899 Kč, a tak jí již ničeho nedluží. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne 12. 10. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěrový limit ve výši 80 000 Kč, ze kterého žalovaná čerpala částku 20 803 Kč, a který se zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 11,75 % měsíčně. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplacené částky. Tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, a to tak že se žalovaná zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, následně zvolila parametry požadované smlouvy, předložila požadované osobní údaje a dokumentaci a potvrdila podání žádosti, čímž požádala o spotřebitelský úvěr. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle doloženého potvrzení o platbě původní věřitelka zaslala částku 20 803 Kč ve čtyřech platbách na účet uvedený žalovanou ve smlouvě. Dle platebních informací žalovaná ke dni 12. 4. 2022 dluží celkem 15 775,78 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na stávající žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 13. 5. 2022, odeslaným téhož dne. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2022, odeslanou téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. 5. Dle platební historie žalovaná na svůj dluh již uhradila 22 949,06 Kč. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsali dne 12. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitelka poskytla žalované na jí určený bankovní účet peněžní prostředky ve výši 20 803 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena na stávající žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 12. Smlouva byla sjednána za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona. U žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis), což je pro uzavření spotřebitelské smlouvy postačující (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). 13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. 14. Z tohoto důvodu bylo povinností původní věřitelky před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebite