14 C 75/2023-31 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 323,49 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku 21 000 Kč v hotovosti, kterou se zavázal vrátit do 5. 7. 2021. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nedostál, když uhradil pouze 16 288,01 Kč, čímž mu vznikla povinnost uhradit vedle dlužné jistiny ve výši 12 673,52 Kč rovněž náhradu úroku ve výši 737,41 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 994,27 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 136,81 Kč, inkasní poplatek ve výši 2 201,98 Kč a náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 434 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 3 649,97 Kč Vedle toho žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 849,99 Kč za dobu od 6. 7. 2021 do 20. 4. 2022 a dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % z dlužné jistiny od 7. 6. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 5. 5. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému vyplaceny v hotovosti finanční prostředky ve výši 21 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal uhradit náklady v celkové výši 18 032 Kč, kdy tato částka sestávala z úroku v pevné výši 2 022 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 10 290 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 940 Kč a inkasního poplatku ve výši 3 780 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 2 788 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 4. Ze žádosti o úvěr ze dne 5. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je zaměstnán s příjmem ve výši 25 276 Kč měsíčně. Mezi jeho měsíční náklady patří bydlení, energie ve výši 3 000 Kč a doprava, jídlo a osobní náklady ve výši 6 320 Kč, Jako použitelný příjem uvedl 15 956 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, má nemovitost v družstevním vlastnictví a má 1 dítě do 26 let věku. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaný předložil občanský průkaz a výplatní pásky a pracovní smlouvu, dle kterých měl příjem za měsíc prosinec 2019 ve výši 27 362 Kč, za měsíc leden 2020 ve výši 27 676 Kč a za únor 23 790 Kč. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve znění dodatku ze dne 3. 6. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem s výzvou k úhradě do 10-ti dnů od doručení ze dne 21. 6. 2022, který byl žalovanému odeslán dne 23. 6. 2022. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému dle podacího lístku odeslána dne 5. 10. 2022. 7. Dle ustanovení § 2395 obč. zák., se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 2399 obč. zák., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Dle ustanovení § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 obč. zák., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, což žalobkyně sama potvrdila. Před poskytnutím úvěru bylo proto povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Pokud tak poskytovatel neučiní, smlouva je absolutně neplatná. 16. Povinnost posouzení tzv. bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich„ návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit. 17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji j