23 C 115/2022-64 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaná zavázána uhradit částku ve výši 18 390 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne 15. 5. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (27 500 Kč bylo určeno k přímému čerpání žalovanou, částka 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovateli žalované) a žalovaná se zavázala splácet svůj dluh v souladu se smluvními podmínkami spolu s úrokem ve výši 21,24 % ročně z dlužné částky. Žalovaná tedy měla žalobkyni uhradit celkem částku ve výši 40 824 Kč v pravidelných 36měsíčních splátkách po 1 134 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce, přičemž splatnost 1. splátky byla sjednána ke dni 20. 6. 2020. V důsledku prodlení žalované žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 4. 2022. Žalobkyně tak za žalovanou eviduje dluh na jistině ve výši 15 678 Kč, smluvním úroku z dlužné jistiny ve výši 21,24 % ročně z částky 15 678 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, zákonném úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 15 678 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, dále na dlužných smluvních úrocích ve výši 1 389 Kč, nákladech za odeslané upomínky v částce 400 Kč (4 x 100 Kč), smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši 1 996 Kč a konečně na smluvní pokutě ode dne zesplatnění v částce 716 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 5. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovaná obdržela částku ve výši 27 500 Kč na svůj bankovní účet, částka ve výši 2 500 Kč byla odeslána na bankovní účet zprostředkovatele. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč ve 36měsíčních splátkách ve výši 1 134 Kč Součástí smlouvy se staly též úvěrové podmínky. Žalované byl také poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Z lustrací provedených žalobkyní dne 26. 5. 2020 v insolvenčním rejstříku a v rejstříku exekucí je zřejmé, že žalovaná zde nebyla evidována. K prokázání úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila výplatní pásky žalované za březen 2020 a duben 2020, z nichž je zřejmé, že měsíční mzda žalované činila přibližně 23 000 Kč. Žalobkyně také předložila výpis z bankovního účtu žalované, z něhož je však zřejmé toliko připsání mzdy za březen 2020, poplatek za zjištění zůstatku v bankomatu a odečtení úroku. Mimo to je zde uvedeno, že součet kreditních položek za období od 1. 4. 2020 do 15. 5. 2020 činil 78 853 Kč a součet debetních položek představoval částku 70 550,70 Kč, přičemž jejichž rozdíl činil 8 302,30 Kč. Žalovaná žalobkyni deklarovala své výdaje v částce 2 100 Kč za bydlení s tím, že žije u rodičů, a dále 3 400 Kč na ostatní potřeby. Taktéž čestně prohlásila, že na ni není vedeno žádné exekuční řízení a že se nenachází v úpadku. 5. Žalobkyně soudu doložila též předpis jednotlivých splátek, v rámci nichž se poměr částky připadající na jistinu a na smluvní úrok postupně měnil s tím, že částka připadající na smluvní úrok klesala, zatímco částka na jistinu se navyšovala. Z listiny nazvané Bonita smlouvy vyplývá, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 17 splátek po 1 134 Kč a jednu splátku po částce 2 800 Kč, celkem tedy žalovaná žalobkyni dosud uhradila 22 078 Kč. 6. Upomínkami ze dnů 27. 1. 2022 a 29. 3. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek. Předžalobní výzvou ze dne 25. 4. 2022, prokazatelně žalované odeslanou téhož dne, oznámila žalobkyně žalované zesplatnění dlužné částky k datu 25. 4. 2022 a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 17 067 Kč, dále též k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 49 Kč a upomínacích nákladů v částce 400 Kč. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. 13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená zák. č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední. 14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. 15. Žalobkyně tvrdila, že svou povinnost zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalované splnila, když si od žalované vyžádala výpis z bankovního účtu, dvě výplatní pásky, a kromě toho využila