23 C 49/2023-43 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 18 120 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 2. 2021 nazvané jako smlouva o zápůjčce, přičemž žalovaný poskytnuté finanční prostředky čerpal bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím internetového rozhraní [webová adresa], součástí dokončení žádosti o úvěr bylo též zadání verifikační platby žalovaným, aby tak bylo možné ověřit totožnost jeho osoby. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit jistinu ve výši 10 000 Kč společně s poplatkem za poskytnutí jistiny ve výši 3 250 Kč, a to nejpozději dne 24. 3. 2021. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 3 250 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč ve výši 8,25 % od 25. 3. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny (10 000 Kč) ode dne 25. 3. 2021 do dne 25. 7. 2022 (den vyhotovení žaloby) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (5 x výzva po 500 Kč). 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 2. 2021 uzavřena smlouva nazvaná jako smlouva o zápůjčce. K uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, konkrétně na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] s tím, že žalovaný na důkaz svého ztotožnění provedl ze svého bankovního účtu verifikační platbu na bankovní účet žalobkyně a posléze měl namísto svého podpisu zadat autorizační kód uvedený v podpisové části smlouvy ([příjmení] kód: [číslo]). Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky nejpozději do 2 dnů od uzavření smlouvy, přičemž dle doloženého potvrzení žalobkyně odeslala jistinu ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného ještě v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit dlužnou částku společně s poplatkem ve výši 3 250 Kč nejpozději dne 24. 3. 2021 RPSN byla stanovena na 2 969 %, a celková částka ke splacení žalovanou tak činila 13 250 Kč. Pro případ, že by žalovaný nezaplatil částku včas, ujednaly si smluvní strany v odst. 2.3 smlouvy, že veškeré dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se součástí jistiny. V tomtéž ustanovení si strany pro případ prodlení žalované dále ujednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně povinnost zaplatit náhradu účelně vynaložených výdajů vzniklých v důsledků prodlení žalované, mj. též částku 500 Kč za listinnou upomínku. Žalobkyně soudu předložila též všeobecné obchodní podmínky, jež se staly nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce. 4. Výzvami ze dnů 31. 3. 2021, 7. 4. 2021, 14. 4. 2021, 23. 4. 2021 a 8. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k vrácení částky úvěru. Před podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ještě dopisem ze dne 2. 6. 2022 odeslaným následujícího dne. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. 7. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, podle níž byly žalobkyní poskytnuty žalovanému bezhotovostní peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč Tyto peněžní prostředky však žalovaný v rozporu se smlouvou nevrátil, když žalobkyni doposud ničeho neuhradil. 12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená zákonem č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední. 13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. 14. Žalobkyně doložila toliko dvě výplatní pásky žalovaného, a to za měsíc listopad 2020 (výdělek 21 190 Kč) a za měsíc prosinec 2020 (výdělek 21 190 Kč). Dle sdělení žalobkyně jí měl žalovaný uvést, že je zaměstnán jako barman, přičemž pracovní smlouvu má sjednánu na dobu neurčitou. Ohledně výdajů vycházela žalobkyně z pouhých tvrzení žalovaného, že měsíčně vynaloží asi 10 000 Kč, žije s partnerem, děti nemá. Žalovaný měl žalobkyni taktéž sdělit, že bydlí ve vlastním bydlení. Z Centrální evidence exekucí žalobkyně zjistila, že na žalovaného nejsou vedeny žádné exekuce. Žalobkyní tvrzené informace o poměrech žalovaného by pak měly b