27 C 48/2023-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení jistiny ve výši 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 4. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 27. 2. 2018 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Současně se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně předmětnou částku s příslušenstvím ve 14 splátkách do 27. 4. 2019. Žalovaná však své povinnosti platit splátky nesplnila. Předmětná pohledávka byla následně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba] a následně Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když současně byla provedena lustrace žalované v interním systému, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř. 4. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti. 5. Na základě žádosti o úvěr ze dne 27. 2. 2018 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] podepsána Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 27. 2. 2018, na základě které byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem měla žalovaná uhradit předchůdkyni žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši 1 155 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 097 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 2 160 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč. V odstavci Splatnost, úrok a RPSN úvěru bylo ujednáno, že zápůjční úroková sazba činí 15 % ročně. Součástí smlouvy bylo ujednání o zpracování osobních údajů, informace pro spotřebitele a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde bylo uvedeno, že RPSN činí 252,65 %. Formulář byl žalovanou podepsán. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnána s příjmem 12 100 Kč měsíčně, její celkové měsíční výdaje činí 7 410 Kč (6 910 Kč bydlení a energie, 500 Kč doprava, jídlo, osobní náklady), bydlí u rodičů, má dosažené základní vzdělání. K žádosti měly být doloženy výplatní pásky (tyto soudu nebyly předloženy). Současně bylo doloženo čestné prohlášení žalované ze dne 27. 2. 2018, ve kterém uvedla, že bydlí u rodičů na specifikované adrese. Dále byla doložena pracovní smlouva žalované ze dne 14. 11. 2016. Mzda žalované byla stanovena měsíčním tarifem ve výši 15 000 Kč. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost [právnická osoba] Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 10. 10. 2022. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na současnou žalobkyni. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020, která byla žalované odeslána téhož dne, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku ihned uhradila. Dále byla žalované odeslána předžalobní výzva ze dne 10. 10. 2022, ve které byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2395 o. z., se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru bylo proto povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Pokud tak poskytovatel neučiní, smlouva je absolutně neplatná. 14. Povinnost posouzení tzv. bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druh