Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozsudku, jímž by došlo k nahrazení projevu vůle žalovaného, konkrétně jeho souhlasu se smlouvou o zřízení věcného břemene k pozemku parc. č. , hodnota, zapsanému na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (dále jen „pozemek“) ve výlučném vlastnictví žalovaného ve prospěch žalobkyně jakožto provozovatele distribuční soustavy. K tomuto žalobkyně dále uvedla, že s žalovaným dne 20. 1. 2024 uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení práva odpovídajícímu věcnému břemeni, v níž bylo dohodnuto, že smlouva o zřízení věcného břemene bude mezi účastníky uzavřena nejpozději do dvanácti měsíců od správního rozhodnutí – nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí nebo vydání kolaudačního souhlasu, případně od dokončení resp. převzetí dokončené stavby – zařízení distribuční soustavy s názvem „, adresa, , příp.kNN,, jméno FO, ,, Anonymizováno, “ (dále jen „stavba“), přičemž stavba byla ukončena a předána dne 5. 6. 2024. Žalovaný byl následně opakovaně vyzýván k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, avšak neúspěšně, a žalobkyni tak nezbývá než podat vůči žalovanému předmětnou žalobu.2. Žalovaný uvedl, že se s návrhem žalobkyně na zřízení věcného břemene i s přiloženými podklady seznámil, avšak nesouhlasí s navrženou výší jednorázové náhrady za zřízení věcného břemene, výši náhrady považuje za nepřiměřeně nízkou s ohledem na rozsah a trvalost omezení vlastnického práva. Navrhoval proto výši náhrady v částce 5 000 Kč.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z doložené smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene č. , tel. číslo, uzavřené mezi žalobkyní jako provozovatelem distribuční soustavy na území vymezeném licencí (a budoucí oprávněnou z věcného břemene) a žalovaným jako výlučným vlastníkem pozemku (a budoucí povinnou z věcného břemene) dne 20. 1. 2024 soud zjistil, že v této smlouvě se oba účastníci zavázali uzavřít nejpozději do dvanácti měsíců od správního rozhodnutí – tj. nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí nebo vydání kolaudačního souhlasu, případně od dokončení - resp. převzetí dokončené stavby žalobkyní smlouvu o zřízení věcného břemene k pozemku žalovaného, nejpozději však do pěti let od uzavření této smlouvy. Předmětná stavba přitom měla představovat síť technického vybavení, jež bude zřízena a provozována ve veřejném zájmu. Budoucí věcné břemeno mělo mít povahu osobní služebnosti energetického vedení a mělo být zřízeno za účelem umístění distribuční soustavy - kabelu NN a přípojkové skříně NN na pozemku žalovaného a za účelem jejího provozování, a to za jednorázovou náhradu ve výši 2 000 Kč. Předpokládaný průběh věcného břemene byl pak zakreslen v situačním snímku tvořícím nedílnou součást smlouvy, přičemž bylo ve smlouvě dále ujednáno, že přesný průběh a rozsah věcného břemene bude vymezen v geometrickém plánu, jenž se stane nedílnou součástí smlouvy o zřízení věcného břemene. Z informace o pozemku bylo ověřeno, že žalovaný je skutečně výlučným vlastníkem předmětného pozemku.5. Z doloženého zápisu o předání a převzetí budovy nebo stavby bylo soudem zjištěno, že žalobkyně stavbu od zhotovitele převzala dne 5. 6. 2024.6. Žalobkyně dále doložila návrh smlouvy o zřízení věcného břemene, jež má být na základě výše uvedené smlouvy o smlouvě budoucí uzavřena mezi účastníky, z něhož je zřejmé, že žalobkyní navrhované znění smlouvy plně odpovídá podmínkám dojednaným ve smlouvě o smlouvě budoucí, kdy její součástí je rovněž geometrický plán vymezující rozsah věcného břemene, přičemž přesné znění této smlouvy je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.7. V čestném prohlášení ze dne 17. 3. 2025 mandatář žalobkyně stvrdil, že zaslal žalovanému výše uvedený návrh smlouvy o zřízení věcného břemene včetně geometrického plánu k podpisu, žalovaný však ani přes urgence žádným způsobem nereagoval. K uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene byl žalovaný vyzván také předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2025, k níž žalobkyně doložila výpis z aplikace České pošty „Sledování zásilek“, z něhož je patrné, že zásilka byla žalovanému doručena 24. 4. 2025.8. Předloženými listinami má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí ve smyslu § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem“. V této smlouvě bylo mezi účastníky dohodnuto, že v budoucnu dojde k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene k pozemku ve vlastnictví žalovaného ve prospěch žalobkyně, a to za náhradu, přičemž se bude jednat o osobní služebnost energetického vedení. Tuto služebnost je pak třeba podřadit pod pozemkovou služebnost inženýrské sítě dle § 1267 odst. 1 občanského zákoníku: „Služebnost inženýrské sítě zakládá právo vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat. Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu za účelem prohlídky nebo údržby inženýrské sítě.“ Předmětnou stavbu inženýrské sítě přitom žalobkyně realizovala za účelem výkonu svého práva obsaženého v § 25 odst. 3 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), který žalobkyni umožňuje „v souladu se zvláštním právním předpisem zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení“. Energetický zákon žalobkyni dále v § 25 odst. 4 ukládá povinnost „zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti za jednorázovou náhradu.“ Vzhledem k tomu, že žalovaný nedostál své povinnosti uzavřít se žalobkyní smlouvu o zřízení věcného břemene vyplývající mu z uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí a neposkytl žalobkyni za tímto účelem potřebnou součinnost, nezbylo žalobkyni, než se domáhat nahrazení souhlasu žalovaného s touto smlouvou soudem prostřednictvím žaloby podané v souladu s § 1787 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) Nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě.“ Jelikož doložený návrh smlouvy byl v souladu s náležitostmi, jež měla tato smlouva obsahovat dle ujednání smlouvy o smlouvě budoucí, soud žalobě vyhověl a nahradil svým rozhodnutím souhlas žalovaného s uzavřením smlouvy. Námitka žalovaného, že nesouhlasí s výší jednorázové náhrady za zřízení věcného břemene a navrhuje náhradu ve výši 5 000 Kč není důvodná, neboť jednorázová náhrada ve výši 2 000 Kč byla jednoznačně specifikována již ve smlouvě o smlouvě budoucí, kterou žalovaný dříve podepsal. Jedná se přitom o podstatnou náležitost smlouvy o smlouvě budoucí a takto ujednaná cena je pro obě smluvní strany závazná. Okamžikem uzavření smlouvy o smlouvě budoucí vznikl mezi účastníky závazek uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene za přesně ujednaných podmínek včetně výše náhrady; žalovaný je touto smlouvou vázán a nyní již výši náhrady jednostranně měnit nelze, stejně tak soud v řízení o nahrazení projevu vůle nemůže podstatné náležitosti budoucí smlouvy měnit, doplňovat ani upřesňovat. Nyní vznesená námitka žalovaného, že sjednanou částku nepovažuje za dostatečnou, tedy nemůže obstát.9. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně, která byla ve věci úspěšná.10. Právo na náhradu nákladů řízení účastníka, jenž v řízení nebyl zastoupen advokátem, se řídí § 151 odst. 3 o. s. ř.: „Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.“ Zvláštním prováděcím předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Podle § 2 odst. 3 vyhlášky činí výše paušální náhrady v této věci 300 Kč za každý úkon. Nicméně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 za použití analogie dovodil, že za účelem stanovení výše náhrady za úkony učiněné po 1. 1. 2025 je nutné aplikovat § 13 odst. 4 advokátního tarifu a účastníku přiznat náhradu ve výši 450 Kč. Žalobkyně ve věci učinila dva úkony (předžalobní výzva, žaloba) a náleží jí tedy 2 x 450 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, činí náklady žalobkyně 2 900 Kč.