6 C 100/2025-52 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení celkové částky 69 138 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobcem a paní , jméno FO, , bývalou manželkou žalovaného, byla dne 21. 1. 2021 uzavřena nájemní smlouva o nájmu bytu č. , hodnota, v domě č. p. , adresa, , , adresa, (dále též jen „byt“). Žalovaný byl jakožto manžel nájemkyně povinen hradit nájemné a služby spojené s užíváním bytu společně a nerozdílně s nájemkyní. Nájemkyně paní , jméno FO, se ze společné domácnosti se žalovaným odstěhovala v listopadu 2021, kdy jejich manželství zaniklo dne 23. 12. 2022. Žalovaný poté nadále byt užíval bez právního důvodu a nehradil žalobci nájemné ani platby za služby spojené s užíváním bytu, a to až do 30. 6. 2024, kdy se z bytu odstěhoval. Nájemní smlouva přitom zanikla na základě výpovědi nájemkyně ke dni 31. 7. 2023. Žalovaná částka sestává z dlužného nájemného za měsíc říjen 2022 ve výši 2 734 Kč, z bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání bytu bez právního důvodu v období ledna 2023 až června 2024 ve výši 49 212 Kč (odpovídající částce nájemného za osmnáct měsíců) a z nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu v celkové výši 17 192 Kč. Žalovaný do dnešního dne neuhradil žalobci ničeho. Žalobce se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dále domáhal zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2 734 Kč vždy od prvního dne v měsíci, v němž žalovaný žalobci neuhradil nájemné, respektive nevydal bezdůvodné obohacení odpovídající nájemnému, do zaplacení, dále z částky 1 758 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení a z částky 15 434 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení. Výzva k zaplacení před podáním žaloby nebyla žalovanému ze strany žalobce zasílána, když žalovaný má evidován trvalý pobyt na ohlašovně a žalobci není adresa jeho skutečného pobytu známa.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobce (podle článku I odst. 2 nájemní smlouvy zastoupený společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , , adresa, ) a paní , jméno FO, uzavřeli dne 21. 1. 2021 nájemní smlouvu k bytu č. , hodnota, o výměře 45,68 m2 a velikosti 1+1 nacházející se v domě č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Dle článku III. nájemní smlouvy byl příslušníkem domácnosti nájemkyně mimo jiné její manžel (ve smlouvě chybně označen jako „exmanžel“) – žalovaný. Nájemní smlouva byla uzavřena na období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021 s možností opakovaného prodloužení, budou-li ze strany nájemce řádně plněny smluvní povinnosti. Podle článku V. odst. 2 nájemní smlouvy činilo nájemné společně s úhradou za vybavení bytu částku 2 734 Kč, záloha na služby 1 845 Kč. Totéž vyplývá z výpočtového listu úhrady za užívání bytu č. , hodnota, platného od 1. 2. 2021. Nájemné bylo dle čl. VI. odst. 1 splatné měsíčně na bankovní účet pronajímatele prostřednictvím sdruženého inkasa, a to nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce, za který se platí s tím, že dle odst. 2 tohoto článku, nezaplatí-li nájemce sjednané do 15 dnů po splatnosti, je povinen zaplatit pronajímateli též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené platným právním předpisem.4. Manželství nájemkyně , jméno FO, a žalovaného zaniklo právní mocí rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2022, č. j. 20 C 57/2022-34, tj. dne 23. 12. 2022. K předání bytu došlo bez účasti žalovaného za asistence městské policie dne 30. 6. 2024, kdy bylo zjištěno, že byt je nevyklizený a neobyvatelný, elektřina i plyn byly odpojeny (protokol o předání).5. Podle výkazu pohledávek dlužil žalovaný žalobci ke dni 30. 4. 2024 celkem 69 138 Kč. Z toho představovalo 2 734 Kč dlužné nájemné za měsíc říjen 2022, dále částka 49 212 Kč bezdůvodné obohacení za užívání bytu bez právního důvodu v období od ledna 2023 do června 2024 odpovídající osmnácti nájemným, dále částka 1 758 Kč představující nedoplatek za služby za rok 2022 (daňový doklad – faktura č. , hodnota, splatná dne 31. 7. 2023) a částka 15 434 Kč představující nedoplatek za služby za rok 2023 (daňový doklad – faktura č. , hodnota, splatná dne 31. 7. 2024).6. Soud má na základě předložených důkazů za prokázané, že mezi žalobcem a paní , jméno FO, byla uzavřena nájemní smlouva v režimu § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), kdy podle § 2235 odst. 1 tohoto zákona „Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.“. Nájemní smlouva přitom byla uzavřena za doby trvání manželství paní , jméno FO, a žalovaného, kdy dle § 745 občanského zákoníku platí, že: „Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva.“ Současně dle § 746 odst. 1 občanského zákoníku platí, že: „Mají-li manželé k domu nebo bytu společné nájemní právo, jsou zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.“ Žalovanému tak účinností nájemní smlouvy uzavřené mezi jeho (tehdy) manželkou a žalobcem vzniklo tzv. společné nájemní právo k bytu a z tohoto nájemního vztahu mu vyplývala mimo jiné povinnost platit nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2217, § 2246 a § 2247 občanského zákoníku), a to společně a nerozdílně s paní , jméno FO, . Žalovaný této povinnosti nedostál v měsíci říjnu 2022, a to dle tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval. Manželství žalovaného a paní , jméno FO, bylo pravomocně rozvedeno ke dni 23. 12. 2022, čímž došlo také ke skončení společného nájemního práva k bytu. Ode dne 24. 12. 2022 byla nájemkyní bytu pouze paní , jméno FO, , která se zde však již od listopadu 2021 v důsledku rozpadu vztahu se žalovaným fakticky nezdržovala.7. V souladu s ustanovením § 1872 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého: „Je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.“ žalobkyně uplatnila svůj nárok na zaplacení dlužného nájemného za měsíc říjen 2022 a nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za období od ledna 2022 do prosince 2022 na jednom ze spoludlužníků, a to na žalovaném, jak jí to umožňovalo citované ustanovení občanského zákoníku. Soud proto nároku na zaplacení částky 2 734 Kč a částky 1 758 Kč vyhověl. Za oprávněný považuje soud také nárok žalobce na zaplacení částky 15 434 Kč odpovídající nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za období od ledna 2023 do prosince 2023, když žalovaný se v bytě v tomto období dle tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, a současně dle protokolu o předání bytu pozdějšího data, zdržoval. Vzhledem k tomu, že žalovaný se v bytě ve vlastnictví žalobce zdržoval po zániku manželství s nájemkyní, paní , jméno FO, bez právního důvodu a za období ledna 2023 až června 2024 žalobci neuhradil za užívání bytu ničeho, bez spravedlivého důvodu se na žalobci obohatil a musí mu dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat, oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení je pak v obecné rovině představováno částkou odpovídající obvyklému, tzv. tržnímu nájemnému v daném místě a čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3032/2006, eventuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5577/2016). Žalobce požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající nájemnému sjednanému předchozí nájemní smlouvou mezi žalobcem a paní , jméno FO, , tj. ve výši 2 734 Kč za každý měsíc užívání bytu žalovaným bez právního důvodu. Soud tedy žalovaného zavázal také k vydání bezdůvodného obohacení ve výši celkem 49 212 Kč (18 měsíců po 2 734 Kč).8. Žalobci s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou vzniklo také právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, který stanoví, že: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroků z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 2 734 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení (dle článku VI. odst. 2 nájemní smlouvy), z částky 1 758 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení (dle splatnosti vystavené faktury – daňového dokladu č. , hodnota, ) a z částky 15 43