7 C 88/2020-209 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 30. 4. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 95 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že s žalovaným v červnu 2016 uzavřel smlouvu, na základě které žalovanému v průběhu června a července 2016 dodal celkem 169,5 tuny objednaného materiálu (konkrétně ŠD prachu 0/4) za jednotkovou cenu 404 Kč bez DPH za 1 tunu, dne 26. 7. 2016 žalovanému poskytl na 4 hodiny vibrační válec HAMM včetně jeho obsluhy v hodinové sazbě 1 400 Kč bez DPH a dne 27. 7. 2016 žalovanému poskytl na 6 hodin dozer Komatsu D51 s laserem včetně jeho obsluhy v hodinové sazbě 1 400 Kč bez DPH. Žalobce následně dne 29. 7. 2016 vystavil žalovanému fakturu [číslo] 2016, kterou žalovanému vyúčtoval sjednanou odměnu za poskytnuté plnění v celkové výši 99 798 Kč vč. DPH se splatností dne 19. 7. 2016. Správná lhůta splatnosti měla být 30 dnů, tj. dne 28. 8. 2016. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později přes opakované výzvy k plnění částku nezaplatil. Proto se žalobce se svou pohledávkou na zaplacení částky ve výši 99 798 Kč obrátil na soud – řízení bylo vedeno pod sp. zn. 11 C 54/2017. Soud posoudil předmětný smluvní vztah uzavřený mezi žalobcem a žalovaným jako smlouvu o dílo, podanou žalobu rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 11 C 54/2017-184 zamítl jako předčasnou a rozhodl o povinnosti žalobce uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2018, č. j. 47 Co 204/2018-242 potvrzen. V souladu s právním posouzením vztahu mezi účastníky sporu jako smlouvy o dílo vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne 27. 6. 2018 k poskytnutí součinnosti nezbytné k provedení díla, a to součinnosti spočívající v opravě opěrné zdi, přičemž mu stanovil lhůtu k provedení opravy, která uplynula marně dne 20. 7. 2018. Ve výzvě k poskytnutí součinnosti žalobce žalovaného současně upozornil, že pokud mu ze strany žalovaného nebude požadovaná součinnost poskytnuta, využije svého práva a v souladu s citovaným ustanovením občanského zákoníku od předmětné smlouvy odstoupí. Z přípisu právní zástupkyně žalovaného, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 19. 7. 2018 bylo zřejmé, že žalobcem požadovaná součinnost, která je nezbytná k provedení díla (dokončení jízdárny), ze strany žalovaného nebude poskytnuta. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobce od předmětné smlouvy o dílo v souladu s ustanovením § 2591 občanského zákoníku odstoupil, a to dopisem ze dne 31. 7. 2018, který byl žalovanému doručen dne 3. 8. 2018. Doručením písemného oznámení o odstoupení od smlouvy byla smlouva od počátku zrušena a na straně žalovaného došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobce v celkové výši 99 798 Kč. Dopisem ze dne 31. 7. 2018 žalobce žalovaného současně vyzval k vydání bezdůvodného obohacení nejpozději do dne 10. 8. 2018, nicméně žalovaný žalobci ve stanovené lhůtě ničeho neuhradil. Následně se žalobce na žalovaného obrátil předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2019, díky které bylo mezi stranami zahájeno smírné jednání – žalobce souhlasil se smírným návrhem žalovaného, dle něhož měl žalovaný žalobci v rámci narovnání uhradit cenu dodaného materiálu, tj. částku 68 478 Kč plus DPH, žalobce se po žalovaném neměl domáhat odměny za provedenou práci a žalovaný neměl po žalobci požadovat náhradu škody, přičemž náklady na právní zastoupení měla nést každá strana ze svého. Za tohoto stavu, tj. v okamžiku dosažení shody na podmínkách smírného skončení celé záležitosti navržených žalovaným, provedl žalovaný dopisem ze dne 16. 2. 2020 zápočet žalovaným tvrzené pohledávky na náhradu škody proti pohledávce žalobce na vydání bezdůvodného obohacení v částce 95 000 Kč. Žalobce provedený zápočet považoval za neoprávněný, tento názor sdělil žalovanému dopisem ze dne 3. 3. 2020, kde mu rovněž sdělil platební údaje pro zaplacení částky 4 798 Kč, kterou žalovaný dne 10. 3. 2020 žalobci uhradil. Žalovaným provedený zápočet žalobce i nadále považuje za neplatný, neboť žalovanému vůči žalobci pohledávka na náhradu škody nevznikla, což bylo potvrzeno v řízení před Okresním soudem v Jičíně vedeném pod sp. zn. 11 C 54/2017. Dopisem ze dne 25. 3. 2020 zaslaným žalovanému žalobce namítl neplatnost právního jednání žalovaného, tj. zápočtu provedeného žalovaným, a žalovaného informoval o tom, že se dlužné částky ve výši 95 000 Kč s příslušenstvím bude domáhat u soudu. Žalovaný žalobci dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Poukázal na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 54/2017, v němž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 99 798 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva se smlouvou kupní, kdy žalobce žalovanému plnil dle takto uzavřené smlouvy, a proto mu vznikl nárok na zaplacení nájemného a kupní ceny. Žalovaný se naopak bránil jednak tím, že mezi stranami byla sjednána smlouva o dílo, nebyla sjednána průběžná fakturace, a tím, že žalobce při realizaci díla způsobil žalovanému škodu. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 11 C 54/2017-184, kdy ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2018, čj. j. 47 Co 204/2018-242 bylo prokázáno a postaveno na jisto, že mezi stranami nebyla uzavřena smlouva kupní se smlouvou nájemní, ale že byla uzavřena smlouva o dílo. Teprve poté žalovaný změnil svůj názor, co se týče právního hodnocení věci. S ohledem na to, že účastníci nesjednali žádný jiný způsob úhrady ceny díla, byla žaloba žalobce zamítnuta jako předčasná. Na jednání odvolacího soudu žalovaný předložil jednak návrh na smírné vyřízení věci, jednak rozpočet na opravu žalobcem poškozené opěrné zdi. Smírné řešení žalobce odmítl. Ke dni konání odvolacího jednání se opěrná zeď stále nacházela ve stavu před přerušením prací žalobkyně v červenci 2016. Toto prodlení způsobilo žalovanému nemalou újmu, neboť nemohl jízdárnu pro své klienty provozovat. Žalobce po dvou letech nečinnosti vyzval dne 27. 6. 2018 žalovaného k součinnosti ve smyslu ust. § 2591 zák. [číslo]; trval na opravě jím poškozené opěrné zdi, proto, aby údajně mohl dokončit jízdárnu žalovaného. Žalovaný reagoval dopisem ze dne 19. 7. 2018. Žalovaný tehdy neměl dostatek finančních prostředků na to, aby zídku upravoval, a ani nepočítal s tím, že bude zídku opravovat. Oprava zídky ležela dle žalovaného na bedrech žalobce, který sliboval žalovanému, že věc bude řešit. Protože žalovaný zídku neopravil, odstoupil žalobce dopisem ze dne 31. 7. 2018 od smlouvy o dílo a vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce zůstal nečinný do dne 31. 10. 2019, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu us.t § 142a odst. 1 – vydání bezdůvodného obohacení v částce 99 798 Kč. Na to žalovaný dopisem ze dne 6. 11. 2019 navrhl žalobci uhradit prokazatelně dodaný materiál s tím, že náhradu škody, kterou žalobce žalovanému při provádění díla způsobil, požadovat nebude. Na to reagoval žalobce dopisem ze dne 19. 11. 2019 tak, že trval na úhradě částky 99 798 Kč s tím, že žalovaný se zaváže neuplatňovat„ žádné související nároky (zejména tvrzený nárok na náhradu škody za poškozenou zeď).“ Tento návrh žalovaný odmítl emailem ze dne 18. 12. 2019. Tím měl žalovaný své možnosti smírného vyřešení věci za vyčerpané. Žalovaný poukázal na to, že realizace díla byla přerušena v červenci 2016. Výzva žalobce k součinnosti ze dne 27. 6. 2018 přišla dva roky poté. Smírné návrhy žalovaného byly žalobcem odmítány. Po žalovaném tudíž nelze spravedlivě požadovat, aby nechal dílo nedokončené a tím mimo jiné tratil na svých příjmech neomezeně dlouho, ani to, aby donekonečna čekal, jak se jednoho dne žalobce rozhodne. Co se týče škody, žalovaný tvrdí, že škoda mu byla způsobena neodbornou realizací díla. S ohledem na shora uvedené žalovaný, aniž aby uznal žalovaný nárok, započetl na náhradu škody vůči žalobci v částce 95 000 Kč a částku 4 798 Kč poukázal žalobci. Jedná se o cenu materiálu, jehož převzetí žalovaný potvrdil na vážním lístku. Uvedeným částečným plněním ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 žalovaný zbytek dluhu neuznal. Pokud z opatrnosti žalovaný uplatnil zápočet, nelze dle jeho názoru činit závěr o tom, že žalovaný tímto zápočtem uznal žalobcem uplatněnou pohledávku. Žalovaný nárok žalobce od počátku popírá. Tvrdí naopak, že je dán jeho nárok na náhradu škody, která mu byla způsobena žalobcem na nemovité věci ve smyslu ustanovení § 2926 zák. č. 89/2012 Sb.; dále majetkovou újmu, škodu na majetku – opěrné zídce. Pouze pořizovací hodnota zídky bez daně z přidané hodnoty činila 72 196 Kč, doprava 9 000 Kč; výdaje na opravu zídky byly vyčísleny částkou 166 602,72 Kč. 3. Dne 5. 3. 2016 žalovaný učinil závaznou objednávku u společnosti [právnická osoba] na opěrný plotový systém Stavoblok – konkrétně na 675 kusů Stavoblok Jumbo hladký a 1126 ks Stavoblok dvojtáhlo v celkové ceně 72 196 Kč bez DPH. 4. Dnem 27. 6. 2016 je datována cenová nabídka vyhotovená žalobcem