Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 4. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 17 650 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 650 Kč za dobu od 28. 9. 2025 do zaplacení.2. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovanou dne 21. 5. 2025 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplatila. Pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 17 650 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina úvěru ve výši 12 000 Kč a úrok ve výši 5 650 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z prodlení.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba ji byla doručena dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 29. 6. 2026. K jednání dne 16. 7. 2026 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupkyně žalobce se z jednání omluvila, žalovaná nikoliv. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 29. 6. 2026. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Žalobce tvrdil, že společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 21. 5. 2025 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru. K tomu bylo předloženo písemné vyhotovení smlouvy o úvěru č. , hodnota, , která není podepsána žalovanou.5. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, měl dle 86 z. č. 257/2016 Sb. před uzavřením dané smlouvy prověřit úvěruschopnost žalované. Žalobce tvrdil, úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě údajů zjištěných nahlédnutím do přístupných rejstříků, databází a dle informací sdělených žalovanou. Žalovaná souhlasila, že poskytovatel úvěru může využít informace z dlužnických registrů konkrétně z registru SOLUS, CNCB, CBCB. Na základě lustrace ISIR, CEE, CRKI, EUCB a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Žalobce nedisponuje dokumenty, které žalovaná předkládala žalobci. Z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by před uzavřením úvěrové smlouvy došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalované a jak byla úvěruschopnost prověřena. Protože nebylo prokázáno, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované, je úvěrová smlouva, na základě, které žalobce podal tuto žalobu dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neplatná.8. Navíc nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve znění, jak je žalobce předkládá. Nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru v předkládané podobě, a to ani dle § 561 odst. 2 o. z. protože nebylo doloženo, že žalobcem předkládané záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému – smlouva o úvěru byly chráněny proti změnám. Nebylo prokázáno, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS.9. Proto nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalované uložit povinnost zaplatit žalovanou částku, to jest žalovanou jistinu a úroky. Jelikož nebyla uzavřena platná úvěrová smlouva, soud zamítl žalobu o zaplacení úroku ve výši 5 650 Kč jakož i úroku ve výši 11,5 % z částky 5 650 Kč za dobu od 28. 9. 2025 do zaplacení.10. U žalované jistiny, úroku z prodlení z této částky musel zvážit, zda žalobce nemá nárok vůči žalované z jiného právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalované právní předchůdce žalobce poukázal částku 12 000 Kč. Toto bylo prokázáno výpisem z běžného účtu společnosti , právnická osoba, ., zprávou společnosti , právnická osoba, . Z tvrzení uvedených v žalobě vyplývá, že žalovaná žalovanou jistinu nevrátila. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Postoupení bylo prokázáno oznámením z 21. 2. 2026 o postoupení pohledávky, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 12. 2025 mezi žalobcem a společností , právnická osoba, , seznamem postupovaných pohledávek. Jelikož žalovaná částku 12 000 Kč žalobci dosud nevrátila, postupoval soud dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a uložil žalované povinnost tuto částku žalobci vrátit. S ohledem na dobu, kdy byla částka 12 000 Kč žalované poskytnuta, soud považoval za přiměřené, aby žalovaná měla povinnost vrátit žalovanou částku následující den poté, co jí byla doručena výzva k jejímu zaplacení, což je v tomto případě den doručení žaloby 29. 6. 2026. Žalovaná se proto dostala od 1. 7. 2026 do prodlení s vrácením částky 12 000 Kč. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalované povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 1. 7. 2026 do zaplacení. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 28. 9. 2025 do 30. 6. 2026 zamítl, protože nebylo prokázáno, že by žalovaná byla před doručením žaloby dne 29. 6. 2026 vyzvána k vydání toto plnění (nebylo doloženo, že by jí byla doručena výzva k zaplacení), a proto v předchozí době ještě žalovaná nebyla v prodlení s úhradou částky 12 000 Kč. Soud nemohl vzít za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dříve, a to předžalobní výzvou z 27. 9. 2025, oznámením o postoupení pohledávek z 21. 2. 2026, upomínkou z 25. 8. 2025, protože nebylo prokázáno, že by tyto dopisy byly doručeny žalované. Výše přiznaného úroku z prodlení byla stanovena dle § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení částky 12 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 1. 7. 2026 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 16. 7. 2026 na částku 60 Kč. Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 12 060 Kč.12. Žalovaná měla v řízení úspěch ohledně částky 5 650 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 650 Kč za dobu od 28. 9. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 28. 9. 2025 do 30. 6. 2026, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 563 Kč. Celkem měla žalovaná úspěch ohledně zaplacení částky 7 213 Kč. Celkový předmětem řízení byl 19 273 Kč. Žalobce měl úspěch ohledně 63 % celkového předmětu řízení a žalovaná ohledně 37 % celkového předmětu řízení. Soud pro dle § 142 odst. 2 o.s.ř. uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 732 Kč, což je 26 % celkových nákladů žalobce spojených s tímto řízením. Celkové náklady žalobce spojené s tímto řízením jsou ve výši 2 815 Kč. Tyto náklady tvoří soudní poplatek 1 000 Kč a náklady za zastoupení advokátkou ve výši 1 815 Kč. Náklady advokátky tvoří její odměna za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH v částce 315 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Při stanovení odměny advokátky soud postupoval dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u soudu na ustáleném vzoru více skutkově a právně obdobných věcí – návrhů. Předmětem žaloby je zaplacení 17 650 Kč s příslušenstvím.13. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 200 Kč. Soud proto žalobci uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Jičíně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.14. Lhůty k plnění povinností byly stanoveny třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.