Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru ze dne 22. 7. 2025, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen do 21. 8. 2025. Žalovaný měl spolu s jistinou úvěru zaplatit i částku 5 400 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 % denně z jistiny, který si účastníci sjednali. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím svých stránek , webové stránky, , kde si žalovaný podle své volby vybral parametry půjčky. Poté se byl povinen seznámit s podmínkami smlouvy. Žalovaný potvrdil, že se seznámil s obsahem a že s ním souhlasí. Žalovaný se zavázal poskytnout částku 1 Kč prostřednictvím svého bankovního účtu jako ověřovací platbu za účelem ověření totožnosti. PO přijetí platby byla smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo, který žalovaný vložil do příslušného pole formuláře a odesláním potvrdil být smlouvou vázán. Žalobkyně poskytla peněžní prostředky na účet, z něhož byla zaslána platba 1 Kč. Žalovaný byl upomínán k zaplacení dlužné částky a následně i předžalobní výzvou, která byla odeslána dne 19. 11. 2025.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil, tak, že uznává nárok žalobkyně pouze z části, a to pro zaplacení částky 15 000 Kč. Ostatní nároky neuznává z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Má za to, že při uzavírání smlouvy nedokázal vyhodnotit své možnosti ani podmínky úvěrové smlouvy. Smlouva byla uzavírána na dálku a nebyl upozorněn na rizika spojená s uzavíráním smlouvy. Poukazuje na judikaturu soudu, s tím, že s ohledem na způsob uzavření smlouvy nelze vůbec dojít k závěru, že uzavřel smlouvu ve znění překládané žalobkyní. K elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické podobě. Pokud byl do elektronické verze vložen pouze kód zaslaný spotřebiteli např. prostřednictvím SMS, nejedná se o elektronický podpis. Poukazuje na čl. 26 nařízení 910/2014 ES (eIDAS). Nelze dojít k závěru, že data, která byla připojena k elektronickému dokumentu nedoznaly žádné změny. Dále pak uvádí, že problematické je cenové ujednání. RPSN ve smlouvě dosahuje 4 414 %. Obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů činila v době sjednání smlouvy 8,43 % ročně. Odkazuje na judikaturu zabývající se neplatností smlouvy, pokud je ujednání o úroku v rozporu s dobrými mravy. Dále uvádí, že kromě vysoké odměny si žalobkyně zajišťuje plnění dalšími sankcemi, které jsou v kumulativním uplatnění vůči spotřebiteli likvidační a při okamžitém zesplatnění nemůže být v silách spotřebitele dostát jejich úhradě. Má za to, že žalobkyně porušila i ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru, kdy řádně neprověřila jeh schopnost úvěr splácet. Odkazuje přitom na judikaturu soudů. Žalobkyně nikde ve svém návrhu neuvádí, jak byla jeho schopnost úvěr splácet prověřena. Vzpomíná si, že od něho žalobkyně nic nevyžadovala, zřejmě vycházel z výplatních pásek nebo z výpisu z účtu, k tomu postačil jejich opis. Žalobkyně od něho nežádala nic k prokázání jeho výdajů nebo zda má nějaké jiné závazky. Záznam v registru NRKI jistě musel ukazovat, že má i jiné nebankovní úvěry. Z toho mělo být žalobkyni jasné, že se nachází v dluhové pasti a pokud mu poskytne další úvěr jeho situace se ještě zhorší. Úvěrovou smlouvu proto považuje za neplatnou a soud by měl spor posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Navrhuje, aby mohl nesplacenou jistinu ve výši 15 000 Kč splácet po 1 000 Kč měsíčně. On se chtěl s žalobkyní dohodnout, ale nepodařilo se to. Pokud jde o náhradu nákladů řízení navrhuje, aby je soud žalobkyni přiznal podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Nárok na úrok z prodlení by soud měl počítat z částky bezdůvodného obohacení ode dne, kdy bude postaveno na jisto, že byl v prodlení.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 14. 8. 2026. Žalobkyně se z jednání neomluvila. Žalovaný se z jednání omluvil. Žádný z účastníků se k jednání nedostavil. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Ze smlouvy o úvěru ID , číslo, ze dne 22. 5. 2025, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností 21. 8. 2025 s tím, že žalovaný se zavázal vrátit částku 20 400 Kč.5. Z potvrzení o provedení platby vedeného u platební brány , název, bylo zjištěno, že na účet , č. účtu, byla dne 22. 7. 2025 vyplacena částka 15 000 Kč. Z potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zjištěno, že byla podána dne 21. 11. 2025.6. Z výzvy k úhradě z 19. 11. 2025 a potvrzení o podání zásilky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení částky 22 546,25 Kč a dále nákladů právního zastoupení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Soud došel k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Nárok žalobkyně soud, posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. a to vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, resp. neuvedla žádná tvrzení a nebyla schopná prokázat jakým způsobem to učinila. Nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost úvěrové smlouvy, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 zák. č. 257/2016 Sb.). Soud shledal mezi účastníky uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalovaný je povinen žalobkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč jako plnění bez právního důvodu. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč. Soud vzhledem k přijatým výše uvedeným závěrům zbytek žaloby shledal za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.14. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 1968 občanského zákoníku, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1.1.2014 je stanovena ve vlád. nař. č. 351/2013 Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od 22. 11. 2025, tj. ode dne následujícího po dni, kdy měl podle předžalobní výzvy dlužnou částku uhradit (jde o den odeslání zásilky, vzhledem k tomu, že den skutečného převzetí zásilky nebo fikce doručení nelze zjistit).15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný sice navrhoval, aby mohl svůj dluh platit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Nijak však neprokázal své poměry, k jednání soudu se nedostavil, byť se omluvil. Žalobkyně se k návrhu žalovaného ohledně splácení dluhu v pravidelných splátkách nijak nevyjádřila.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 466,79 Kč (zaokrouhleno na 4 467 Kč), přičemž tato částka představuje 47,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 816 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 400 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 170 Kč ve výši 1 505,70 Kč. Soud má za to, že podanou žalobu nelze hodnotit jako tzv. formulářovou podle § 14b a. t. Žalobkyně podala sice u zdejšího soudu více žalob, ale nelze dojít k tomu, že návrhy na zahájení řízení jsou podávána na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně a kde se změní pouze identifikační údaje a výše nároku (viz. např. nález ÚS ČR I. ÚS 3923/11).