Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále též „žaloba“) domáhá zaplacení částky 13 041 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaná částka sestává: 1) Z částky 7 000 Kč jako dlužné jistiny spotřebitelského úvěru, který dle měla žalovanému poskytnout společnost , právnická osoba, . (dále jen „Právní předchůdkyně“). 2) Z částky 2 800 Kč jako dlužného smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně za poskytnutý spotřebitelský úvěr. , právnická osoba, částky 3 241 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za prodlení žalovaného od 14. 4. 2024 do 20. 7. 2025. Žalobkyně tvrdí, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne 13. 12. 2023 částku 7 000 Kč jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , jejíž návrh si žalovaný přečetl prostřednictvím webového rozhraní Právní předchůdkyně, kde jej i odsouhlasil zadáním kódu, přičemž zadal své osobní údaje. V rámci smlouvy ujednali smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení. Částku 7 000 Kč zaslala na účet žalovaného, který označil ve smlouvě. Žalobkyně dále tvrdí, že Právní předchůdkyně přezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr na základě listin, které předložil žalovaný, konkrétně na základě faktur, z nichž plynou jeho příjmy z podnikání, a na základě výpisů z jeho účtu. Dále přezkoumala úvěruschopnosti nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), respektive prověřováním bonity. Své právo na zaplacení výsledně žalované částky žalobkyně odůvodňuje též tím, že Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku na společnost , právnická osoba, ., která ji následně postoupila žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě a k jejím doplněním nevyjádřil. V řízení zůstal zcela nečinný a neučinil žádný úkon. Dokonce se ani nedostavil k jednání, ač k němu byl včas a řádně předvolán. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, jež se prostřednictvím své zástupkyně omluvila a souhlasila s rozhodnutím ve věci ve své nepřítomnosti. Při jednání tak soud postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (dále jen „o. s. ř.“) a jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupkyně žalobkyně.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a opatřených soudem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. učinil soud tato skutková zjištění:a. Dne 13. 12. 2023 odsouhlasili Právní předchůdkyně (osoba za ni jednající) a žalovaný listinu nazvanou „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ (dále též jen „Smlouva“) – v systému CEPR – tím, že žalovaný zadal verifikační kód a postupoval dle ustanovení obchodních podmínek (všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR). Ve Smlouvě ujednali, že Právní předchůdkyně poskytne žalovanému revolvingový úvěr až do limitu 30 000 Kč jako spotřebitelský bezúčelový úvěr na dobu neurčitou s tím, že bude nejpozději ke každému 12. dni v měsíci splácet nejméně úrok přirostlý za minulé období. RPSN činí dle Smlouvy 5 536,06 %. Dále ujednali, že se žalovaný pro případ prodlení zavazuje zaplatit Právní předchůdkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je v prodlení.b. V prosinci 2023 byla na účet žalovaného připsána částka 7 000 Kč (sdělení AirBank a.s. na č. l. 65). Tato částka byla 13. 12. 2023 pod stejným variabilním symbolem zaslána z účtu Právní předchůdkyně (výpis z běžného účtu, v systému CEPR).c. Od října 2023 do konce listopadu 2023 žalovaný opakovaně zasílal každý měsíc několik desítek tisíc společnostem zprostředkujícím sázky (sázkovým společnostem), přičemž na jeho účet byly připisovány výhry v tisícových částkách a také částky v tisícových až desetitisícových částkách od různých osob (výpisy z účtu na č. l. 19 až 44). Připisované částky od různých osob odpovídají částkám fakturovaným žalovaným jako podnikatelem za stavební činnost (faktury na č. l. 45 až 60). Kromě toho byly na jeho účet v listopadu 2023 opakovaně připsány tisícové částky (od 4 000 Kč až do 8 470 Kč) jako spotřebitelské úvěry od různých poskytovatelů, celkem přes 30 000 Kč. V září 2023 dokonce podnikatelský úvěr ve výši 5 000 Kč. Zůstatek na jeho účtu za listopad 2023 činil přesto pouze 1 511,67 Kč (výpisy z účtu na č. l. 19 až 44).d. Právní předchůdkyně a společnost , právnická osoba, . podepsaly listinu nazvanou „Smlouva o postoupení pohledávek“ datovanou 2. 6. 2025, v níž ujednaly, že Právní předchůdkyně postupuje zmíněné společnosti své pohledávky z úvěrů poskytnutých Právní předchůdkyní (předmětná listina v CEPR). Společnost , právnická osoba, . jako postupitelka a žalobkyně jako postupnice poté podepsaly rovněž listinu nazvanou „Smlouva o postoupení pohledávek“ datovanou 10. 6. 2025, v níž ujednaly, že zmíněná společnost postupuje mj. totožné pohledávky žalobkyni (předmětná listina v CEPR). V seznamech postoupených pohledávek přiložených k oběma smlouvám je uvedena žalovaná pohledávka (v systému CEPR).e. Postoupení žalované pohledávky hodlala Právní předchůdkyně oznámit žalovanému dopisem ze dne 20. 7. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky v systému CEPR) zaslaným žalovanému prostřednictvím , právnická osoba, . dne 20. 7. 2025 (potvrzení o odeslání zásilky v systému CEPR) a obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky ve výši 24 685 Kč (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu datovanou 20. 7. 2025 (v systému CEPR) zaslala žalobkyně žalovanému také prostřednictvím České pošty, s. p. dne 20. 7. 2025 (potvrzení o odeslání zásilky v systému CEPR).4. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 13. 12. 2023 odsouhlasili Právní předchůdkyně a žalovaný Smlouvu, na jejímž základě poskytla Právní předchůdkyně žalovanému 7 000 Kč jako spotřebitelský úvěr za zápůjční úrokovou míru 40 % měsíčně a při RPSN 5 536,06 %. Kromě toho se žalovaný pro případ prodlení zavázal platit Právní předchůdkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Od října 2023 do konce listopadu 2023 žalovaný opakovaně zasílal každý měsíc několik desítek tisíc společnostem zprostředkujícím sázky, přičemž na jeho účet byly připisovány výhry v tisícových částkách a také částky v tisícových až desetitisícových částkách od různých osob. Připisované částky od různých osob odpovídají částkám fakturovaným žalovaným jako podnikatelem za stavební činnost. Kromě toho byly na jeho účet v listopadu 2023 opakovaně připsány tisícové částky jako spotřebitelské úvěry od různých poskytovatelů, celkem přes 30 000 Kč. Jeho zůstatek na účtu za listopad 2023 činil však pouze 1 511,67 Kč. Postupnými smlouvami o postoupení pohledávek bylo ujednáno postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky hodlala Právní předchůdkyně oznámit žalovanému dopisem ze dne 20. 7. 2025 a obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky. Předžalobní výzvu datovanou 20. 7 2025 zaslala žalobkyně žalovanému téhož dne.6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů:Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 87 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušenPodle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Z důvodu neprokázání řádného přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany Právní předchůdkyně jako poskytovatelky spotřebitelského úvěru a z důvodu nemravně a nepřiměřeně vysokého úroku (úplaty) je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022, dále též dle § 580 odst. 1, § 588 věty první o. z.). Žalobkyně, na kterou byla výsledně postoupena žalovaná pohledávka (byť jako pohledávka z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru) – § 1879 o. z. –, má tak právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. a § 87 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022, a to ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. ve výši 7 000 Kč.8. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k závěru, že Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to prostřednictvím internetového portálu Právní předchůdkyně. Tuto smlouvu uzavřeli 13. 12. 2023 způsobem upraveným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, tedy zadáním verifikačního kódu zaslaným na jeho tel. číslo , tel. číslo, jak žalobkyně prokázala). K tomu je třeba doplnit, že ze shora rozebraných listin jvyplývá, že žalovanému nebyly peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč – a v této výši připsané na jeho účet z účtu Právní předchůdkyně – poskytnuty za účelem podnikání a že byly poskytnuty na jeho žádost, a nikoli před uzavřením smlouvy a za účelem úplaty ve prospěch Právní předchůdkyně. Z těchto důvodů se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z.9. Žalobkyně tvrdí, že Právní předchůdkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Svá tvrzení však přes písemné výzvy v intencích § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. učiněné před jednáním s poučením o následku nevyhovění výzvě vůbec nekonkretizovala (neuvedla, zda a jak konkrétně se Právní předchůdkyně zabývala příjmy a výdaji žalovaného), nýbrž ani ke svým obecným tvrzením o přezkoumání schopnosti žalovaného splatit (vrátit) poskytnutý spotřebitelský úvěr neoznačila a nepředložila žádné relevantní důkazy kromě výpisů z účtu žalovaného a faktur. Z těchto výpisů však plyne, že příjmy z podnikatelské činnosti žalovaného nedosahovaly ani jeho výdajů, že pravidelně ze svých příjmů z podnikání většinu prosázel, a nadto mu v době před poskytnutím spotřebitelského úvěru Právní předchůdkyní byly opakovaně poskytnuty jiné spotřebitelské úvěry v tisícových částkách. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že Právní předchůdkyně jako poskytovatelka úvěru řádně přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně řádně nevyhodnotila údaje vyplývající z výpisů z účtu žalovaného. Je zjevné, že nejméně zanedbala svou povinnost přezkoumat, zda bude žalovaný schopen zaplatit spotřebitelský úvěr, který mu následně poskytla, nadto jako revolvingový s limitem 30 000 Kč. Za takového stavu posoudil soud uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022. K tomu soud dodává, že nikoli řádné přezkoumání úvěruschopnosti ze strany poskytovatelky spotřebitelského úvěru představuje porušení zákonné povinnosti (§ 86 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024) takovou intenzitou, že zjevně porušuje pravidla ochrany spotřebitele vyplývající z práva Evropské unie; zejm. směrnice 2008/48/ES na ochranu spotřebitele (jejíž ustanovení vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti). Tato pravidla jsou součástí veřejného pořádku jako (zákonných) pravidel, na nichž je třeba bezvýhradně nutno trvat. Porušení povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele proto představuje také důvod absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 588 o. z. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a o smluvní pokutě.10. Kromě toho hodnotí soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty (úplaty za poskytnutí úvěru v podobě úroku) ve výši 40 % měsíčně z nesplacené jistiny (tj. 480 % ročně bez kapitalizace, tj. měsíčního připisování úroků; potažmo 5 469 % ročně při kapitalizaci), tedy úplaty odpovídající RPSN ve výši přes 5 536,06 %. Takovéto úroky v dané době mnohonásobně převyšovaly obvyklé úroky ze spotřebitelských úvěrů. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná jako celek (§ 576 o. z.)11. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému 7 000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu této částky bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru) postoupila na společnost , právnická osoba, . a ta posléze na žalobkyni.12. S ohledem na znění § 87 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 a s přihlédnutím k závěrům rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalovaného a neuvedení rozhodných skutečností žalobkyní) to, aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry. Jelikož zůstal žalovaný po celou dobu řízení nečinný, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaný dostal do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.13. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 7 000 Kč (výrok I.). Ve zbylém rozsahu, tedy co do žalobního žádání na zaplacení částky 6 041 Kč a úroku z prodlení, soud žalobu zamítl (výrok II.).14. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.) je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobě bylo vyhověno v částce 7 000 Kč, tedy co do 43 % předmětu řízení (ke dni vydání rozhodnutí představovala předmět řízení 16 301,44 Kč, z toho 3 260,44 Kč představoval požadovaný úrok z prodlení). Z toho plyne, že žalovaný byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, a proto by mu náležela náhrada nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, jelikož ve věci neučinil žádný úkon a ani se nedostavil k jednání soudu. Soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. O lhůtě k zaplacení rozhodl soud dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. O místě plnění náhrady nákladů řízení rozhodl soud dle § 149 odst. 1 o. s. ř.