20 C 294/2021-42 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí částku 13 413 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovaným dne 6. 6. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 648 Kč prostřednictvím 52 týdenních splátek po 224 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 5. 6. 2007. Žalovaný na tuto půjčku uhradil částku 2 040 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně dne 21. 3. 2006 uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 995 Kč prostřednictvím 39 týdenních splátek po 205 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 19. 12. 2006. Žalovaný na tuto půjčku uhradil 4 190 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 28 707,04 Kč do 13. 8. 2021 výzvou ze dne 29. 7. 2021. Podáním ze dne 13. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 1 398,53 Kč a úroku z prodlení z částky 1 277,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět co do části kapitalizovaného úroku z prodlení a úroku z prodlení. Soudu proto postupem podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) řízení v této části zastavil. 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 31. 5. 2006 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 4 648 vrátit v 52 měsíčních splátkách po 224 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 7 000 Kč v hotovosti. Ze zákaznické karty ze dne 31. 5. 2006 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pobírá dávky od sociálního odboru [obec] ve výši 4 800 Kč a jeho jiné příjmy činí 9 000 Kč a jeho celkové výdaje činí 5 140 Kč měsíčně. Použitelný příjem tak měl činit 8 660 Kč. K ověření měly být použity: občanský průkaz a výměr podpory. 5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 20. 3. 2006 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 2 995 vrátit v 39 měsíčních splátkách po 205 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 5 000 Kč v hotovosti. Ze zákaznické karty ze dne 20. 3. 2006 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pobírá dávky od odboru sociální péče [obec] ve výši 11 823 Kč a jeho výdaje činí 3 000 Kč měsíčně. Použitelný příjem tak měl činit 8 823 Kč. K ověření měly být použity: občanský průkaz a výměr podpory. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a její přílohy soud zjistil, že předmětné pohledávky byly postoupeny na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávek. Z dopisu„ informace o zpracování osobních údajů“ ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl informován o zpracování osobních údajů. Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 28 707,04 Kč nejpozději do 13. 8. 2021. 7. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 31. 5. 2006 uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které žalovaný obdržel v hotovosti částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet týdenními splátkami spolu se souhrnným poplatkem. Za trvání smlouvy žalovaný uhradil částku 2 040 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále dne 20. 3. 2006 uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které žalovaný obdržel částku 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet týdenními splátkami spolu se souhrnným poplatkem. Za trvání smlouvy žalovaný uhradil částku 4 190 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky z výše uvedených smluv na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 38 odst. 2 obč. zák. platí, že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle § 38 odst. 3 obč. zák. platí, že právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen 10. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. platí, že smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 11. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 12. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud posoudil závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovaným jako platně a účinně uzavřené smlouvy o půjčce podle ustanovení § 657 a násl. obč. zák., ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud tato ujednání posoudil jako smlouvy spotřebitelské, neboť právní předchůdce žalobkyně vystupoval při sjednání smluv a poskytnutí půjček jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce řádně splnil své povinnosti vyplývající ze smluv, neboť jako věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Co se týká souhrnného poplatku, smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že„ zákazník se zavazuje zaplatit Providentu v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 4 648 Kč (resp. 2 995 Kč)“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi účastníky sjednán souhrnný poplatek, obsažené v předmětných smlouvách o půjčce, zcela neurčité a tuto neurčitost nelze nijak odstranit, neboť ze smluv o půjčce ani ze smluvních podmínek těchto smluv nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Své tvrzení, že tento souhrnný poplatek je tvořen úrokem a náklady spojenými s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek, náklady za upomínání apod., žalobkyně soudu nijak neprokázala a neplyne ani z výše uvedeného smluvního ujednání (z tohoto důvodu soud neprovedl k důkazu databázi časových řad [příjmení], jíž měla být prokazována výše údajného úroku). Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly