Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 885,91 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 27. 1. 2009 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s limitem povoleného záporného zůstatku ve výši 5 000 Kč. Bližší podmínky byly upraveny v obchodních podmínkách, oznámení o úrokových sazbách a sazebníku poplatků. Žalovaný byl povinen platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení o úrokových sazbách, kdy ke vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 17,90 % p. a., a dále ceny za služby dle sazebníku. Překročením kontokorentního limitu vznikl tzv. nepovolený debetní zůstatek, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Žalovaný však přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně nepovolený zůstatek nevyrovnal, a tak právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 9. 2011 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s úroky (od následujícího dne tak byl kontokorent úročen úrokem ve výši 17,90 % p. a. a dále zákonným úrokem z prodlení). O postupu právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovaný písemně informován. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni s účinností ke dni 9. 10. 2024 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému taktéž písemně oznámeno. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje jistinu ve výši 16 885,91 Kč, kapitalizovaný úrok do 1. 10. 2012 ve výši 3 118 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do 1. 10. 2012 ve výši 1 458,06 Kč, úrok ve výši 17,90 % p. a. z jistiny od 10. 10. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 10. 10. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 27. 1. 2009 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s ročním úrokem 17,90 % nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání, a to včetně sjednaných cen za služby dle sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně. Pokud byl kontokorent splacen v dané lhůtě, žalovaný byl oprávněn opětovně čerpat sjednaný kontokorent. Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky.4. Z doporučeného dopisu ze dne 2. 9. 2011 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že jej marně vyzývala k vyrovnání nepovoleného debetního zůstatku, v důsledku čehož převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaného vyzvala k úhradě jistiny ve výši 16 885,91 Kč a dále řádných úroků a úroků z prodlení.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024, ze seznamu postoupených pohledávek ze dne 4. 10. 2024, a z potvrzení o úhradě kupní ceny ze dne 10. 10. 2024 soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla žalobkyni postoupena s účinností ke dni 9. 10. 2024, kdy došlo k úhradě kupní ceny za postoupené pohledávky.6. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025, o jejímž odeslání svědčí podací lístek z téhož dne, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 25 360,07 Kč nejpozději do 13. 9. 2025.7. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 27. 1. 2009 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout kontokorent až do výše 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky zavázal vrátit společně s úrokem a cenami za služby. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni úhrady kupní ceny za postoupení pohledávky, tj. ke dni 9. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Výzvou k plnění ze dne 29. 8. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu naposledy před podáním žaloby.8. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy.9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 517 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Na základě zjištěného skutkového stavu soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako platně postoupenou pohledávku z platně a účinně uzavřené smlouvy o úvěru dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně dostála svému závazku poskytnout žalovanému peněžní prostředky, avšak žalovaný porušil svou povinnost peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a ceny za poskytnuté služby. Vedle povinnosti zaplatit dlužnou částku tak žalovanému vznikla rovněž povinnost zaplatit úrok z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně poté pohledávku za žalovaným na základě uzavřené smlouvy postoupila žalobkyni. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by svůj dluh žalobkyni již uhradil (příp. že by nárok žalobkyně zanikl jinak). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 16 885,91 Kč včetně smluvního úroku a úroku z prodlení (vč. kapitalizované části). V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby přiznanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 885,91 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení v souladu s § 14b a. t. zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 22 C 30/2026 nebo 22 C 277/2025). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.