Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 15 494 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 28. 8. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Tvrdila, že poškozené , Anonymizováno, , jméno FO, vyplatila z pojištění vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , pojistné plnění 15 494 Kč za škodu způsobenou žalovaným. Nárok odvozoval od přechodu práva na pojistitele podle § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen („o. z.“).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání se nedostavili ani žalobkyně, ani žalovaný. Jelikož byli účastníci řádně a včas předvoláni, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Z pravomocného příkazu , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, ze dne 9. 4. 2024, č. j. , č. účtu, , soud zjistil, že žalovaný dne 25. 9. 2023 v , Anonymizováno, úmyslně prokopl skleněnou výplň levého zadního bočního okna vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , jehož majitelkou byla , jméno FO, , , datum, . Žalovaný byl tímto příkazem uznán vinným z přestupku proti majetku.5. Z nabídky pojistitele na uzavření pojistné smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že pro vozidlo , Anonymizováno, , jméno FO, , , datum, , bylo sjednáno mimo jiné pojištění proti vandalismu se spoluúčastí 5 000 Kč.6. Z kalkulace opravy, ze zápisu o poškození a z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že škoda se týkala výměny skla levých zadních dveří vozdla zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , lišty okenního rámu a obložení levých zadních dveří. Oprava byla provedena společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , cena opravy byla vyúčtována částkou 20 494 Kč.7. Výpis z evidence škody a výplat žalobkyně prokazuje, že dne 25. 10. 2023 žalobkyně uhradila servisu , právnická osoba, pojistné plnění ve výši 15 494 Kč. Tato částka odpovídá ceně opravy snížené o sjednanou spoluúčast 5 000 Kč.8. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 10. 9. 2025 odeslanou žalovanému dne 10. 9. 2025 (potvrzení o podání) se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce obrací na žalovaného s požadavkem na zaplacení částky 15 494 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nepředložila jakýkoli důkaz prokazující doručení této listiny žalovanému. Neúčastí na jednání se připravila o dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř.9. Obsahem listiny označené jako uplatnění práva na úhradu vyplacené částky ze dne 12. 8. 2025 je sdělení oznámení žalobkyně adresované žalovanému, že proti němu uplatňuje právo na náhradu škody ve výši 15 494 Kč, kterou žalobkyně nahradila pojištěnému (poškozenému) za škodu způsobenou protiprávním jednáním žalovaného. Žalobkyně nepředložila jakýkoli důkaz prokazující doručení této listiny žalovanému. Neúčastí na jednání se připravila o dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř.10. Soud má na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný dne 25. 9. 2023 v , Anonymizováno, úmyslně poškodil vozidlo , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , ve vlastnictví , jméno FO, , a to prokopnutím skleněné výplně levého zadního bočního okna. Za toto jednání byl pravomocně uznán vinným z přestupku proti majetku. Na vozidle vznikla škoda spočívající v nutnosti výměny skla levých zadních dveří, lišty okenního rámu a obložení levých zadních dveří. Cena opravy provedené společností , právnická osoba, činila 20 494 Kč. Vozidlo bylo pojištěno mimo jiné pro případ vandalismu se spoluúčastí ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně proto dne 25. 10. 2023 uhradila opravci pojistné plnění ve výši 15 494 Kč, tedy částku odpovídající nákladům opravy po odečtení spoluúčasti pojištěné. Za prokázané naopak soud nemá, že žalovanému byly doručeny výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 9. 2025 ani oznámení o uplatnění práva na úhradu vyplacené částky ze dne 12. 8. 2025; žalobkyně k jejich doručení nenavrhla ani nepředložila důkaz.11. Podle § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu13. Podle § 2820 odst. 1 o. z. přechází okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele pohledávka poškozeného na náhradu škody vůči škůdci, a to do výše skutečně vyplaceného plnění.14. Podle § 2910 o. z. nahradí škůdce poškozenému, co mu vlastním zaviněním způsobil porušením zákonné povinnosti a zásahem do absolutního práva. Úmyslné poškození cizího vozidla představuje zásah do vlastnického práva poškozené a zakládá odpovědnost žalovaného za vzniklou majetkovou škodu.15. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.16. Po skutkové stránce bylo v souzené věci prokázáno, že žalobkyně (pojistitel) z titulu pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti poškozené z provozu vozidla, jehož součástí bylo pojištění proti vandalismu, zaplatila poškozené náhradu újmy v celkové výši 15 494 Kč, která byla poškozené způsobena žalovaným (škůdcem) na jejím vozidle.17. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán pravomocným příkazem , adresa, ze dne 9. 4. 2024, č. j. , č. účtu, , o tom, že byl spáchán přestupek a že jej spáchal žalovaný. Soud proto vycházel z pravomocného příkazu , adresa, , podle něhož žalovaný úmyslně poškodil vozidlo , jméno FO, pojištěné pro případ vandalismu.18. Tím žalovaný zaviněně zasáhl do vlastnického práva poškozené k vozidlu a založil svou povinnost k náhradě škody podle § 2910 o. z. Výše škody odpovídá nákladům účelně vynaloženým k obnovení funkce poškozeného vozidla; takový postup při určení náhrady škody stanoví § 2969 odst. 1 o. z. Z provedených důkazů vyplynulo, že náklady opravy činily 20 494 Kč.19. V rozsudku ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2027/2015, Nejvyšší soud uvedl, že dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k tzv. zákonné cesi nároku pojištěného (poškozeného) na pojistitele se nevyžaduje žádný právní úkon a dochází k ní okamžikem poskytnutí pojistného plnění a pojistitel tím vstupuje do postavení poškozeného vůči škůdci (srov. např. rozsudek ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2599/99, nebo ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4331/2008). Pro zákonnou cesi je rozhodující, zda plnění ze strany pojistitele časově předcházelo plnění ze strany škůdce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1974, sp. zn. 1 Cz 97/74). Totožný právní názor se prosadí i v poměrech o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3633/2023).20. Předpoklady přechodu práva byly v této věci splněny: poškozené svědčilo vůči žalovanému právo na náhradu škody, škoda vznikla v souvislosti s pojistnou událostí a žalobkyně poskytla pojistné plnění ve výši 15 494 Kč. V rozsahu pojistného plnění ve výši 15 494 Kč přešlo právo poškozené na náhradu škody okamžikem výplaty plnění ze zákona na žalobkyni, a to až do této výše, ve smyslu § 2820 odst. 1 o. z. Žalobkyně je proto k uplatnění této části nároku aktivně věcně legitimována. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit částku 15 494 Kč.21. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení od 28. 8. 2025. Výzva z 12. 8. 2025 stanovila žalovanému lhůtu patnácti dnů od doručení. Žalobkyně však neoznačila ani nepředložila důkaz o jejím odeslání nebo doručení žalovanému. Potvrzení o podání se týká až pozdější výzvy ze dne 10. 9. 2025, a prokazuje jen její odeslání, nikoliv její doručení. Nebylo proto prokázáno, že žalovaný obdržel hmotněprávně účinnou výzvu k plnění ani kdy se tak stalo (domněnka § 573 o. z. by se prosadila toliko v situaci, kdy by bylo prokázáno, že výzvy byly žalovanému skutečně doručeny; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19). Nelze proto na základě předložených výzev učinit závěr, že žalovaný byl k plnění vyzván a kdy mu počala běžet lhůta k plnění, popřípadě kdy se dostal do prodlení a vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. V rozsahu úroku požadovaného od data odvozeného výhradně od těchto výzev proto nelze žalobě vyhovět.22. Platí, že splatnost závazku je určena buď dobou, ve které je dlužník povinen podle smlouvy, právního předpisu nebo rozhodnutí svůj závazek plnit, nebo, není-li takto určena, vyvolá ji věřitel tím, že dlužníka o plnění požádá (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4720/2007 či ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2634/2008; judikatura Nejvyššího soudu vážící se k aplikaci ustanovení § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je se zřetelem k obdobnému znění korespondujících ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., použitelná i v poměrech právní úpravy po 1. 1. 2014; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Doba splatnosti závazku z náhrady škody není stanovena právním předpisem, a nebyla-li dohodnuta, platí podle § 1958 odst. 2 o. z., že dlužník je povinen splnit dluh ihned poté, kdy by o plnění věřitelem požádán (srov. rozsudek ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013; Nejvyšším soudem vyslovený právní názor platí i v poměrech o. z.). Forma výzvy k plnění závazku není předepsána. Jestliže nebyl dlužník vyzván k plnění již dříve, za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena; výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen (srov. rozsudek ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 423/2005, rozsudek ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2417/2007, či rozsudek ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4169/2013).23. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného před zahájením řízení účinně vyzvala k úhradě uplatněné pohledávky. Žaloba byla uložena dne 22. 7. 2026 při neúspěšném pokusu o její doručení na adrese , adresa, (adresa trvalého pobytu žalovaného), a žalovaný byl vyzván, aby si písemnost převzal. Tímto okamžikem měl objektivní možnost se s ní seznámit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, č. j. 26 Cdo 3716/2018-87). Žaloba proto představuje kvalifikovanou výzvu k plnění.24. Samotná výzva k plnění není dostačující podmínkou pro dospělost dluhu. Je třeba, aby ještě uplynula nezbytná lhůta, kterou má dlužník na přípravu a realizaci splnění. Zákon tuto lhůtu určuje jako lhůtu „bez zbytečného odkladu“. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Délka lhůty může představovat velmi krátké časové úseky (maximálně i jen v minutách). Jindy může jít naopak o lhůty v řádu i několika týdnů či měsíců (zejména jde-li o povinnost provést náročnější dílo). U platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Lhůta by měla představovat takový časový úsek, který je při poctivém, zodpovědném úsilí dlužníka dostatečný pro možnost dosažení řádného splnění vzhledem k obvyklému chodu věcí za rozumně očekávatelných podmínek (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, kom k § 1958). Dle Nejvyššího soudu je třeba z časového určení „bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Jde o lhůtu „v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout“. Nelze přitom bezodkladnost poměřovat k době trvání smluvního vztahu; pro závěr, zda byla lhůta bez zbytečného odkladu dodržena, není rozhodující doba trvání závazkového vztahu, nýbrž bezodkladné jednání účastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012).25. Dle názoru soudu se s ohledem na výši pohledávky jeví jako přiměřená pětidenní lhůta k plnění. Pohledávka se proto stala splatnou pátého dne následujícího po dni doručení žaloby žalovanému, tj. dne 27. 7. 2026; počínaje 28. 7. 2026 se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyni proto náleží úrok z prodlení až od tohoto data, nikoli za dobu předcházející doručení žaloby. Při určení výše úroku z prodlení je soud vázán žalobním požadavkem.26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla neúspěšná toliko v poměrně nepatrné části. Žalobkyni náleží náhrada nákladů za tři úkony právní služby, totiž převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a podání žaloby, každý ve výši 1 740 Kč, tři režijní paušály po 450 Kč, náhrada DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 749,70 Kč.27. Ačkoli žalobkyně neprokázala, že předžalobní výzva byla žalovanému doručena, prokázala, že mu byla odeslána (tedy že byl daný úkon právní služby realizován). Z pohledu § 142a o. s. ř. je zásadní, že žalovaný svou pasivitou v řízení vyjádřil neochotu dluh uhradit, a to i pod tíhou vedeného soudního řízení.