214 C 144/2021-84 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], s 10% úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 21,99% úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, dle níž se zavázala zřídit a vést pro něj účet č. [bankovní účet]. Dále se banka zavázala na tomto účtu poskytnout žalovaného kontokorentní úvěr [anonymizováno] s povoleným přečerpáním prostředků na běžném účtu do výše povoleného limitu [částka] a žalovaný se zavázal dodržovat měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Protože žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, banka využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami kontokorentního úvěru převedla dne [datum] aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu [částka] na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet]. 2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení tak, že banka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala veškeré dostupné informace v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra ČR, dále porovnávala jeho výdaje a příjmy odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, vyšla z příjmu, který žalovaný deklaroval v žádosti o poskytnutí [anonymizováno] ve výši [částka] s celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti [částka]. Z interních zdrojů byly zjištěny závazky žalovaného s celkovou výší měsíčních splátek [částka] a dle externích měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka]. 4. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila svoji neúčast, souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o. s. ř.) jednal v jeho nepřítomnosti. 5. Soud provedl dokazování smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne [datum], dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru, ukončením poskytování [anonymizováno] na běžném účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] a výpisy z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. 6. Těmito listinnými důkazy soud za prokázaný skutkový stav, podle něhož společnost [právnická osoba] pod svou dřívější obchodní firmou [právnická osoba] zřídila a vedla od [datum] pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] a počínaje [datum] k tomuto účtu vedla kontokorentní úvěr [anonymizováno] s výší povoleného limitu [částka] s minimálním měsíčním kreditním příjmem 50% povoleného limitu a s dohodnutým úrokem 21,99%. Protože žalovaný porušoval podmínky [anonymizováno], neboť překračoval povolený limit, původní věřitel nejprve ukončil poskytování [anonymizováno] k běžnému účtu a převedl dluh ve výši [částka] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a následně prohlásil dne [datum] předmětný úvěr na částku [částka] za splatný ke dni [datum]. 7. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek, jež byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení původního věřitele ze dne [datum] o postoupení pohledávky žalovanému. 8. Podle § 3077 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“) účet se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (tedy počínaje [datum] dle § 2662 a násl. o.z.) i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto datem; vznik této smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů tj., dle § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, jehož platnost a účinnost skončila dnem [datum]. 9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od [datum] do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z žádosti žalovaného ze dne [číslo] 2016, ohledně příjmů žalovaného nebyl ověřen ani jeho čistý průměrný měsíční příjem za 3 měsíce ve výši [částka], ani jeho celkový čistý měsíční příjem domácnosti [částka], žalobkyně uvedla, že žalovaný tyto příjmy deklaroval. Pokud jde o měsíční splátky žalovaného ve shora uvedené výši, není zřejmé, čeho se tyto splátky týkají, zda měl žalovaný poskytnutý úvěr u jiné společnosti, a kolik mu zbývalo na jeho úhradě. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). Žalobkyně nijak nedoložila, že s původní věřitel s odbornou péčí ověřoval uváděné příjmy a výdaje žalovaného. Soud tak ze žalobkyní předložených důkazů neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, a měl proto tak v úmyslu při jednání ji ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tomto směru poučit. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 13. Při rozhodování vzal soud v úvahu rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.4.2019 čj. 30 Co 54/2019 – 69 podle něhož povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), tak i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného věřitele, u nějž by řádné splácení jejich pohledávek daný spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), které na sebe bere, mohlo být ohroženo. O tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ustanovení § 586 o. z., kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků a dále v ustanovení § 588 o. z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. Samotné ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví sankci neplatnosti smlouvy v případě, že věřitel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odvolací soud má za to, že porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a k této je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.). V této souvislosti odkazuje odvolací soud na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením řádným splněním této povinnost přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). 14. Z výše citované judikatury vyplývá, že poskytovatelé úvěrů jsou povinni údaje o úvěrových schopnostech spotřebitelů nejen shromáždit, posoudit, ale i náležitým způsobe