214 C 145/2021-58 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] a s 8,25% úrokem z prodlení z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení, s poukazem na to, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím internetových stránek žalobkyně a přihlášením žalovaného zadáním podpisového SMS kódu uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši [částka]. [příjmení] byla žalovanému zaslána na účet po ověřovací platbě [částka], žalovaný se zavázal dluh zaplatit včetně poplatku za poskytnutí ve výši [částka]. Mezi účastníky byl dohodnut poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši [částka] (jednalo se o poplatek, který klientovi umožnil v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní, a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě), žalobkyně požadovala na tomto poplatku celkem [částka] ([částka] x 3), dále byl dohodnut poplatek za SMS servis ve výši [částka] (žalobkyně se jím zavázala zasílat žalovanému informace o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy), žalobkyně na tomto poplatku požadovala celkem [částka] ([částka] x 3), rovněž se jednalo o tzv. korunový odklad s prodloužením splatnosti úvěru [částka], žalobkyně na tomto poplatku požadovala celkem [částka] ([částka] x 2). Žalovaný dluží na jistině [částka] (při platbě [částka]), výše uvedené poplatky, účelně vynaložené náklady ve výši [částka] a smluvní pokutu [částka], vypočtenou jako 3% z nezaplacené jistiny. Žalobkyně při uzavření smlouvy hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, zkoumala, zda žalovaný nemá jiné úvěry u dalších společností, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále pak zjišťovala, zda v případě, že již jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení], v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále srovnávala jeho příjmy a výdaje, které jsou povinnou položkou, jež musí být vyplněna při žádosti o poskytnutí úvěru. 2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 3. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce na žalobě setrvala, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] s poplatkem za poskytnutí úvěru [částka], úvěr byl splatný [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách [webová adresa]. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje, pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků [částka] dne [datum] byla prokázána výpisem z účtu. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit předmětné poplatky, účelně vynaložené náklady a výše uvedenou smluvní pokutu. 5. Pokud žalobkyně tvrdila, že při uzavření smlouvy hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, zkoumala, zda žalovaný nemá jiné úvěry u dalších společností, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále pak zjišťovala, zda v případě, že již jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení], v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a rovněž srovnávala jeho příjmy a výdaje, které jsou povinnou položkou, jež musí být vyplněna při žádosti o poskytnutí úvěru, v tomto směru nenavrhla žádné důkazy. 6. Z platební historie účtu soud shledal, že žalovaný zaplatil [částka]. 7. Soud podle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval žalobkyni, aby prostřednictvím přítomného právního zástupce navrhla důkazy na podporu tvrzení, že zjišťovala úvěruschopnosti žalovaného a dále, že se ze strany žalovaného jednalo o zaručený elektronický podpis. Právní zástupce žalobkyně neměl návrhy na doplnění dokazování ani tvrzení. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). 12. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 13. Soud v dané věci dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru prostřednictvím internetu a žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalované jako úvěrované a spotřebiteli na jeho účet částku [částka]. Domáhá-li se tak žalobkyně po žalované uhrazení částky vyšší než [částka], tj. rozdílu mezi částkou poskytnutou a vrácenou (dle ust. § 2395 a násl. o.z. je úvěrovaný povinen vrátit skutečně poskytnuté prostředky), nemůže být v tomto rozsahu v řízení úspěšná, neboť smlouva nebyla uzavřena v předepsané písemné formě. 14. Dle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 15. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 16. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu,