219 C 116/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalovanému zapůjčila částku [částka] a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku spolu s úrokem ve výši [částka] a administrativním poplatkem ve výši [částka] v 59 měsíčních splátkách po [částka] a závěrečné 60. měsíční splátce ve výši [částka]. Splatnost první splátky byla sjednána na [datum]. Žalovaný se však dostal do prodlení, neboť žalobkyni zaplatil pouze částku [částka], která byla částečně započtena na jistinu ([částka]), na úrok ([částka]) a na poplatky za správu ([částka]). V souladu se smlouvou proto byla zápůjčka ke dni [datum] zesplatněna. Žalovaný tak dluží na jistině částku [částka], na úroku [částka], na poplatcích za správu [částka] a na úroku z prodlení kapitalizovaném do [datum] částku [částka]. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením jakékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky. Pro případ porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Na smluvní pokutě za prodlení se zaplacením splátky dluží žalovaný [částka]. Na smluvní pokutě za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění dluží žalovaný [částka]. Dále žalobkyně požaduje zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy [číslo] potvrzení, splátkového kalendáře, sazebníku poplatků a obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému zápůjčku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu, úrok ve výši 40 % a poplatek za správu ve výši [částka], v 60 měsíčních splátkách po [částka], resp. poslední ve výši [částka]. Pro případ prodlení se splacením splátky či její části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky. Pro případ nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána i povinnost žalovaného nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady. Z nerozporovaného tvrzení žalobkyně a z bilance předpisů a plateb a z vyčíslení pohledávky má soud za prokázané že žalovaný na zápůjčku zaplatil již částku [částka], když z jeho strany nebylo tvrzeno a ani ze spisu nevyšlo najevo, že by plnil v jiném rozsahu. Z oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zápůjčku zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu. 5. Z upomínky, předžalobní výzvy a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby. Ze statistiky [obec] národní banky bylo zjištěno, že v červenci 2018 činily průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů 8,72 % ročně. 6. Z výpisu osobních dokladů, výpisu z centrální evidence exekucí, formuláře, kopie občanského průkazu, potvrzení zaměstnavatele, kopie řidičského průkazu, výstup z insolvence, výpisu z účtu a výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši [částka], na pravidelné splátky půjček měsíčně vydá [částka] a jeho průměrné měsíční výdaje činí [částka]. Ve skutečnosti však dle potvrzení zaměstnavatele z doby sjednání smlouvy vyplynulo, že čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činil cca [částka] čistého měsíčně (když v potvrzení zaměstnavatele je uvedený čistý příjem ve výši [částka] ovšem za období 3 měsíců!), což odpovídá i předloženým výplatním páskám, kde je uvedeno, že za duben 2018 měl žalovaný čistý příjem ve výši [částka], za květen 2018 částku ve výši [částka] a za červen 2018 částku ve výši [částka]. Žalovaný v době uzavírání smlouvy neměl žádnou exekuci ani nevystupoval jako dlužník v insolvenčním řízení. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 10. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C [číslo] z [datum]) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní. 12. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. mimo jiné v tom směru, aby do konce jednání uvedla všechna tvrzení a označila všechny důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to i ve vztahu k ověřování skutečných životních výdajů žalovaného. 13. Žalobkyně v tomto směru uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala i prostřednictvím rozkladu kredibility, čímž jsou poměřovány příjmy a výdaje žalovaného. Jedná se o výpis ze systému žalobkyně, který však žádné odlišné záznamy oproti již předloženým důkazům neobsahuje. Proto soud z důvodu nadbytečnosti tento důkaz již neprováděl. 14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně ověřovala výdaje žalovaného. Pokud jde o ověřování příjmu ze zaměstnání žalovaného, pak ze samotných potvrzení o příjmech žalovaného je navíc patrné, že jím uváděný příjem se zcela liší od reality, když jeho skutečný příjem ze zaměstnání byl ve skutečnosti takřka 4x nižší, což žalobkyně musela vědět, když tato potvrzení měla k dispozici. Žalobkyně dále vůbec po žalovaném nepožadovala doložení jeho výdajů jako např. nákladů na bydlení (náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky) ale ani dalších životních nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby apod. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumá