219 C 161/2020-50 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka], a to ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. [příjmení] [částka] sestává z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši [částka], inkasního poplatku ve výši [částka] a úroku ve výši [částka]. Nárok žalobkyně sestává z jistiny ve výši [částka], celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], která byla sjednána pro případ porušení povinnosti žalovaného platit měsíční splátky řádně a včas. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl žalovanému poskytnut. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] vrátit právní předchůdkyni žalobkyně, a to ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Celkové náklady spotřebitelské úvěru sestávají z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši [částka], inkasního poplatku ve výši [částka] a úroku ve výši [částka]. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 4. Podle smluv o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a příloh smluv o postoupení pohledávek byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. 5. Z podacího lístku a výzvy k plnění soud žádné jiné (odlišné) relevantní skutečnosti nezjistil, toliko z výzvy k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to bez uvedení jiného data splatnosti. 6. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by její právní předchůdkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně totiž vyšla pouze z údajů zjištěných ze sdělení žalovaného a toliko částečně ověřila jeho příjmovou situaci. Žalobkyně se však nijak nezabývala ověřením skutečných výdajů žalovaného. Z pracovní smlouvy a výplatní pásky sice žalobkyně v době poskytnutí úvěru ověřila, že žalovaný je zaměstnán a má příjem až cca [částka], ovšem z výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že jeho životní výdaje absolutně neodpovídají výdajům ve výši [částka], které žalovaný uvedl ve formuláři (ostatně z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný během pouhé poloviny měsíce de facto utratil takřka vše, co vydělal a nikoli jen [částka]). Skutečnost, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru exekuci, by také měla vést žalobkyni k přísnějšímu prověřování finanční situace žalovaného v dané době (exekuční titul opět nebyl doložen), což však žalobkyně neučinila. Žalobkyně také neověřovala skutečné výdaje žalovaného na bydlení a vyšla pouze z neověřeného a nedůvěryhodného sdělení žalovaného, že snad bydlí u rodičů a platí za to pouze [částka] měsíčně. O dalších pravidelných výdajích, které jsou dnes běžné typu platby za mobilní telefon apod., se žalobkyně též nezmínila a tyto neověřovala. Výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady ve výši pouhých [částka] měsíčně jsou pak bez dalšího ověření zcela nedůvěryhodné, je zřejmé, že dospělý člověk takto nízké výdaje mít pravděpodobně nemůže. Ověřování úvěruschopnosti s odbornou péčí v sobě nezahrnuje pouze ověřování příjmové stránky, ale vždy i stránky výdajové, přičemž se nikdy nelze spokojit jen s informacemi poskytnutými od spotřebitele, ale je nutné zjištěné poměry vždy řádně v době poskytnutí úvěru doložit. Pakliže v rámci ověřování vyjdou najevo tak zásadní rozpory jako tomu bylo v tomto případě, není možné úvěr poskytnout. 7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 10. Dle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ust. § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Navzdory poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby žalobkyně uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (včetně posouzení jeho výdajů), žalobkyně další skutečnosti či důkazy netvrdila a důkazy neoznačila. 13. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému částku ve výši [částka], z níž žalobk