229 C 29/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne [datum], [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku [částka], přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a zároveň mu vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], dále kapitalizovaného zákonného úroku ve výši [částka], paušální náhrady za dvě upomínky po [částka]. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum], tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum] Ani na výzvu žalobkyně žalovaný závazek neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně svým podáním ze dne [datum] vzala svoji žalobu částečně zpět co do částky [částka] představující smluvní pokutu a paušální náklady za dvě upomínky po [částka]. Soud usnesením ze dne 26. 11. 2020, č.j. 229 C 29/2020-64, řízení ve vztahu k této částce zastavil. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku [částka], což žalovaný stvrdil svým podpisem. Za předpokladu trvání spotřebitelského úvěru po dobu 30 dní činila roční procentní sazba nákladů 0 %, prodloužení o každých 30 dnů pak bylo zpoplatněno částkou [částka]. V případě prodlení pak byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý dne prodlení a poplatek [částka] za každou písemnou upomínku. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z potvrzení o přijetí platby ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla oznámena žalovanému, jak bylo zjištěno z oznámení o postoupení ze dne [datum] spolu s podacím archem. 7. Z předžalobní výzvy spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě do [datum]. 8. Žalobkyně dále předložila soudu dvě upomínky, avšak bez dokladu o odeslání. 9. Z tabulky KIZAP [číslo] soud neučinil žádná relevantní zjištění. 10. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného splatit úvěr. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“). 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou). 18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 22. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. 23. Žalobkyně i přes písemnou výzvu soudu netvrdila a ani neoznačila žádný důkaz, že právní předchůdce s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti uložené mu zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a předmětná smlouva o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, je t