14 C 58/2021-96 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na žalované domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], s 8,05% úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 21,99% úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, dle níž se zavázala zřídit a vést pro ni účet č. [bankovní účet]. Dále se banka zavázala na tomto účtu poskytnout žalované kontokorentní úvěr Flexikredit s povoleným přečerpáním prostředků na běžném účtu do výše povoleného limitu [částka] a žalovaná se zavázala dodržovat měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Protože žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas, banka využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami kontokorentního úvěru převedla dne [datum] aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu [částka] na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Jelikož žalovaná dlužnou částku nezaplatil, banka prohlásila úvěr ke dni [datum] v souladu s produktovými podmínkami za splatný. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21.4.2021, čj. 68 C 946/2020 – 36 vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Kladně jako soudu místně příslušnému. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení tak, že banka při posouzení úvěruschopnosti žalované při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o revolvingový úvěr Flexikredit ze dne [datum], kontrolovala veškeré dostupné informace v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra ČR, dále porovnávala jeho výdaje a příjmy odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, vyšla z příjmu, který žalovaná deklarovala v žádosti o poskytnutí Flexikreditu ve výši [částka] s celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti [částka]. 4. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila svoji neúčast, souhlasila s rozhodnutím ve své nepřítomnosti, pokud jde o žalovanou, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o. s. ř.) jednal v její nepřítomnosti. 5. Soud provedl dokazování smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne [datum], dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru, oznámením o vyčíslení dluhu na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] a výpis z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. 6. Těmito listinnými důkazy soud za prokázaný skutkový stav, podle něhož společnost [právnická osoba] pod svou dřívější obchodní firmou [právnická osoba] zřídila a vedla od [datum] pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet] a počínaje [datum] k tomuto účtu vedla kontokorentní úvěr Flexikredit s výší povoleného limitu [částka] s minimálním měsíčním kreditním příjmem 50% povoleného limitu a s dohodnutým úrokem 21,99%. Protože žalovaná porušovala podmínky Flexikreditu, neboť překračovala povolený limit, původní věřitel nejprve ukončil poskytování Flexikreditu k běžnému účtu a převedl dluh ve výši [částka] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a následně prohlásil předmětný úvěr na částku [částka] za splatný ke dni [datum]. 7. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek, jež byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení původního věřitele ze dne [datum] o postoupení pohledávky žalované. 8. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od [datum] do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z žádosti žalované ze dne [číslo] 2016, ohledně příjmů žalované nebyl ověřen ani její čistý průměrný měsíční příjem za 3 měsíce ve výši [částka], ani její celkový čistý měsíční příjem domácnosti [částka], žalobkyně uvedla, že žalovaná tyto příjmy deklarovala, žalovaná v žádosti pak ani nedeklarovala svoje výdaje. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). Žalobkyně nijak nedoložila, že s původní věřitel s odbornou péčí ověřoval uváděné příjmy a výdaje žalované. Soud tak ze žalobkyní předložených důkazů neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, a měl proto tak v úmyslu při jednání ji ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tomto směru poučit. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 13. Při rozhodování vzal soud v úvahu rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.4.2019 čj. 30 Co 54/2019 – 69 podle něhož povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), tak i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného věřitele, u nějž by řádné splácení jejich pohledávek daný spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), které na sebe bere, mohlo být ohroženo. O tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ustanovení § 586 o. z., kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků a dále v ustanovení § 588 o. z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. Samotné ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví sankci neplatnosti smlouvy v případě, že věřitel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odvolací soud má za to, že porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a k této je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.). V této souvislosti odkazuje odvolací soud na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením řádným splněním této povinnost přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). 14. Z výše citované judikatury vyplývá, že poskytovatelé úvěrů jsou povinni údaje o úvěrových schopnostech spotřebitelů nejen shromáždit, posoudit, ale i náležitým způsobem ověřit. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dlužnice, je předmětná smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru Flexikredit ze dne [datum]