211 C 122/2021-74 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 26. 3. 2021 uzavřela společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ [právnická osoba]“), s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru přes webové stránky této společnosti. Žalovaný si zde zřídil uživatelský účet a podal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, na základě které mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost zkoumala [právnická osoba] výpočtem doložitelných příjmů a výdajů tak, že klientovi musí zůstat rezerva ve výši 10 % příjmů, která je současně alespoň ve výši životního minima 3 410 Kč. Žalovaný byl lustrován v následujících evidencích: ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a byla ověřována platnost dokladu totožnosti. Žalovaný na základě smlouvy čerpal úvěr, částka byla připsána na bankovní účet č. [bankovní účet], a to pod [variabilní symbol], celková částka 53 453,36 Kč byla splatná dne 25. 7. 2021. Žalovaný ničeho nezaplatil. Pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla smlouvou uzavřenou dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Podáním ze dne 24. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 13 453,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že chce své dluhy uhradit. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru datované dnem 26. 3. 2021 včetně standardních informací soud zjistil, že se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do limitu 80 000 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 10,5 % měsíčně. Úvěr a úroky měly být spláceny v měsíčních splátkách ve výši 11 % z dlužné částky, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle smlouvy připsány na bankovní účet. Pro případ prodlení se splácením této částky bylo sjednáno právo [právnická osoba] žádat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, se kterou je žalovaný v prodlení. Přílohou této smlouvy jsou obchodní podmínky, které mj. stanoví, že smlouva se uzavírá prostřednictvím webových stránek. Společnost [anonymizováno] na základě žádosti klienta posoudí jeho úvěruschopnost a případně nabídne uzavření smlouvy. Klientovi dále zašle SMS na mobilní telefon, jehož číslo v žádosti uvedl, s identifikačním kódem, který klient následně vloží do formuláře na webových stránkách. Tím je potvrzeno přijetí smlouvy. 5. Z loan application info soud zjistil, že tam jsou uvedeny údaje ohledně žalovaného, jako je rodné číslo, telefonní číslo, e-mailová adresa či adresa žalovaného. 6. Z platebních informací soud zjistil, že celková dlužná částka k datu splatnosti je 53 453,36 Kč, přičemž ta se skládá z částky 40 000 Kč jako výběru, z částky 3 x 250 Kč jako náhrady účelně vynaložených nákladů a z částky 12 703,36 Kč jak úroků. 7. Z potvrzení o provedené platbě a přehledu transakcí jakož i zprávy [právnická osoba], soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet], přičemž na tento účet byla pod [variabilní symbol] připsána dne 26. 3. 2021 částka ve výši 40 000 Kč. Dle přehledu transakcí se částka 53 315,28 Kč skládá z částky 40 000 Kč představující jistinu, z částky 750 Kč představující náhradu účelně vynaložených nákladů a z částky 12 565,28 Kč představující úroky. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy k postoupení soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení ze dne 20. 8. 2021 [právnická osoba] postoupení této pohledávky oznámila žalovanému. Výše pohledávky měla být 53 315,28 Kč. Současně byl žalovaný dne 20. 8. 2021 vyzván k úhradě před podáním žaloby, a to do 3 dnů. K oznámení i k výzvě byl předložen i podací lístek, ze kterého vyplývá datum odeslání dne 26. 8. 2021. 9. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 10. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před započetím projednávání věci, proto soud rozhodl o částečném zastavení řízení, a to co do částky 13 453,36 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 13 453,36 Kč od 26. 7. 2021 do zaplacení, dle § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. (I. výrok). 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] nebo rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č.j. 27 Co 143/2019-13). 17. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet úvěr neunesla. V tomto směru žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, avšak žádná konkrétní ve vztahu k žalovanému neuvedla. Žalobkyně ničeho nepředložila, a tak ani neprokázala, že řádně ověřovala např. příjem žalovaného, zda má žalovaný exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má skutečné výdaje apod. 18. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou