215 C 112/2022-97 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 4. června 2022, domáhal na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 2 550 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 1 500 Kč, úroku ve výši 300 Kč, a smluvní pokuty ve výši 750 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 1 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal jednorázově vrátit, společně s úrokem ve výši 300 Kč, a to do dne 20. května 2019. Tuto svou povinnost však porušil, a proto žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však na svůj dluh do dne podání žaloby ničeho nezaplatil. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřil ani neučinil žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignoval tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud věc projednal v ústním jednání konaném dne 8. prosince 2022, k němuž řádně předvolal žalobce i žalovaného, kteří se jej však bez omluvy nezúčastnili, aniž požádali o odročení jednání. Soud tak nemohl žalobce poučit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu o nutnosti označení důkazů k prokázání svého tvrzení o tom, že mezi účastníky skutečně došlo k uzavření předmětné smlouvy v předloženém znění, neboť takovéto poučení je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen toto poučení sdělovat účastníkovi jiným způsobem ani odročovat kvůli němu jednání ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, spisová značka 28 Cdo 3665/2009). Jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. Téhož dne pak zaslal žalobce do datové schránky soudu dalších 25 stran listin, které však soud měl k dispozici až po skončení nařízeného jednání. 5. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 6. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] jež není opatřena podpisem žalovaného, soud prokázal, že na jejím základě byla žalovanému na jeho bankovní účet číslo [bankovní účet] poskytnuta částka 1 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, včetně úroku ve výši 300 Kč, do dne 9. června 2019. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den zpoždění z nesplacené jistiny úvěru. 7. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobce a jeho oprávnění podnikat mimo jiné v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. 8. Z výpisu z účtu číslo [bankovní účet] bylo prokázáno, že tento účet je veden na osobou žalovaného. 9. Z potvrzení o provedených platbách bylo prokázáno, že dne 17. května 2019 byla na účet žalobce číslo [bankovní účet] z účtu žalovaného číslo [bankovní účet] poukázána částka 1 Kč, a následně byla na účet žalovaného zaslána dne 20. května 2019 částka 1 500 Kč. 10. Z dalších provedených listin soud nic podstatného pro rozhodnutí v této věci neprokázal. 11. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný předmětný dluh neuhradil v plné výši. 12. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 13. Na základě listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla žalobcem [právnická osoba], poskytnuta žalovanému [celé jméno žalovaného] na jeho bankovní účet číslo [bankovní účet] částka 1 499 Kč, smlouva však nebyla opatřena podpisem ani jedné ze stran a žalovaný ji neopatřil ani svým elektronickým podpisem. Tyto finanční prostředky včetně sjednaného úroku se žalovaný zavázal zaplatit do dne 9. června 2019, svou povinnost však nesplnil. Žalobce proto žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh nic nezaplatil. 14. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 15. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 561 odstavce 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 17. Podle § 562 odstavce 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 18. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že nárok žalobce je důvodný, avšak toliko z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. V řízení totiž bylo prokázáno, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru mezi žalovaným a žalobcem, když předmětná smlouva neobsahovala ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. Nebylo tak prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření tvrzené dohody a jejich vůle je vyjádřena právě předmětnou smlouvou, neboť z jejího znění nevyplývá žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Stejně tak však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce obdržel částku 1 499 Kč, na niž doposud nic nezaplatil, přičemž vzhledem k jeho nečinnosti měl soud za to, že žalovaný nerozporuje nárok žalobce na vrácení poskytnutých finančních prostředků. Soud tak shledal částku 1 499 Kč zcela po právu a uložil ji žalovanému k zaplacení žalobci. Ve zbytku byla žaloba z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru zamítnuta, a to včetně požadovaného úroku z prodlení. 22. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že v tomto případě je pro určení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k zaplacení žalovanému (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spisové značky 32 Cdo 4179/2007 ze dne 13. ledna 2009). Jelikož žalobce nedoložil zaslání předžalobní upomínky žalovanému, dostal se žalovaný do prodlení až po zaslání výzvy k vyjádření ve věci soudem, tedy ode dne 12. srpna 2022, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinen zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. 23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 2 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť oba účastníci měli ve věci pouze poloviční úspěch. 24. Žalobce při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž nebyl soudem vydán, zaplatil soudní poplatek toliko ve výši 400 Kč. Je proto povinen, podle položky 2 odstavce 2, ve spojení s položkou 1 odstavce 1 písmena a), sazebníku poplatků zákona [číslo] Sbírky, o soudních poplatcích, zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.