219 C 91/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 17 270 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč, který je tvořen poplatkem ta zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, v týdenních splátkách po 455 Kč se splatností první splátky do 7 dnů od podpisu smlouvy a každé další splátky do 7. dne od splatnosti předcházející splátky. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, uhradila žalobkyni 10 000 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením bylo sjednáno zesplatnění úvěru ke splatnosti nejbližší týdenní splátky, žalobkyně však úvěr zesplatnila až k [datum]. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalované, přičemž nahlížela do databáze neplatných dokladů MV, ISIR, kontrolovala rodné číslo, telefonicky ověřila zaměstnání, prověřila platební historii žalované u žalobkyně, vyhodnotila sdělené údaje a listiny předložené žalovanou. 2. Žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na [datum] omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). Žalovaná při jednání navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Uvedla, že z úvěru jí bylo vyplaceno pouze 10 000 Kč ze sjednané částky 15 000 Kč, přestože jí mělo být vyplaceno 13 000 Kč. Úvěr splácela po 2 500 Kč měsíčně v hotovosti do rukou pověřené osoby, takto celou částku žalobkyni zaplatila. Pověřená osoba si vždy platbu zapsala na kartičku, ale žalované žádné potvrzení o zaplacení nevydala, kartičku po zaplacení úvěru roztrhala. Žalovaná nedostala ani vyhotovení smlouvy, pouze kartičku s údaji, kdy má splácet. Manžel pověřené osoby jim dal po zaplacení poukázku ve výši 500 Kč do [anonymizováno]. Pokud nebyla pověřená osoba doma, splátku vhodili do schránky. [role v řízení] žalované s žalobkyní taktéž sjednal úvěr a stejně jako žalovaná jej zaplatil. Naposledy s nimi u pověřené osoby byla také [anonymizováno], které je [anonymizováno] let, která vše viděla. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu, na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v den sjednání smlouvy, což žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Pokud žalovaná tvrdila, že od žalobkyně obdržela nižší částku, své tvrzení neprokázala. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem, poplatky za zpracování a doručení úvěru a za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 12 270 Kč, celkem 27 270 Kč, vrátit formou 60 týdenních hotovostních splátek po 454,50 Kč se splatností první splátky [datum] a každé další splátky do sedmi dnů od splatnosti předcházející splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Pro případ porušení smlouvy také formou prodlení se splátkou bylo sjednáno oprávnění žalobkyně vyzvat žalovanou, aby plnila v dodatečné lhůtě, a v případě nesplnění povinnosti prohlásit úvěr za splatný v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. Z formuláře, který je datován ke dni předcházejícímu sjednání smlouvy, bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je [anonymizováno], žije v [anonymizováno] s dalšími [anonymizováno] osobami, z toho [anonymizována tři slova], má základní vzdělání, nevlastní automobil ani nemovité věci. Je v [anonymizováno], pobírá státní podporu ve výši [částka] a další příjem domácnosti (zřejmě [role v řízení]) činí [částka] čistého měsíčně. Výdaje uvedla ve výši 11 769 Kč na bydlení a životní minimum na ověření 12 09 Kč s tím, že nemá sjednaný hypoteční úvěr, ale již jí byl poskytován úvěr, nebankovní závazky byly uvedeny v částce 1 970 Kč. Měsíční výdaje domácnosti byly vypočteny částkou 25 8219 Kč s tím, že disponibilní zůstatek činí 16 428 Kč. Sdělené údaje měly být ověřeny prostřednictvím výměrů a občanského průkazu. Podle přehledu smlouvy žalovaná je klientem žalobkyně již od října [rok], přičemž na tento úvěr zaplatila formou pěti nepravidelných splátek celkem 10 000 Kč a zbývá zaplatit 17 270 Kč. Z předžalobní výzvy a dokladu bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu včetně vyúčtovaného poplatku za upomínání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do sedmi dnů od doručení. Výzvu odeslala [datum]. 5. Žalobkyně ke svým tvrzením týkajícím se prověřování úvěruschopnosti žalované nepředložila, kromě karty klienta s vyplněnými údaji, žádné doklady. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek [anonymizováno] dvora ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo]) 9. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a především označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a především důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. 10. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 11. Soudní dvůr EU ve věci [anonymizována dvě slova] (C [číslo] z [datum]) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní. 12. Tvrdila-li pak žalovaná, že žalobkyni celý úvěr splatila, takové tvrzení prokázáno nebylo. Žalovaná, přestože byla soudem při jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nepředložila soudu v tomto směru žádný důkaz, z něhož by soud takové zjištění učinil. Žalovaná tak ve vztahu ke svým tvrzením neunesla v rámci své obrany, přes poučení ze strany soudu, důkazní břemeno v tom směru, že obdržela od ža