221 C 192/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, s poukazem na to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 15. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 15 000 Kč, kterou žalovaný dosud v plném rozsahu nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 12 888 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatnou dne 15. 4. 2022. Žalovaný vrátil částku 4 207,35 Kč. Pro případ prodlení žalovaného bylo mezi stranami sjednáno právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá jistiny ve výši 13 005,39 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 065 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 295,78 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 194 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 119,88 Kč a smluvní pokuty ve výši 52,02 Kč. Před uzavřením smlouvy ověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr a na základě žalovaným předloženými listinami. 2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o úvěru s přílohou bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč (tj. celkem částku 27 888 Kč) vrátit právní předchůdkyni žalobkyně, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Celkové náklady spotřebitelské úvěru sestávají z úroku 1 443 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 393 Kč a inkasního poplatku 2 700 Kč. Z žádosti o úvěr, pracovní smlouvy a výplatních lístků bylo zjištěno, že žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně ohledně své osoby informaci, že je zaměstnaný, jeho příjem činí 18 933 Kč a jeho výdaje činí celkem 9 660 Kč, přičemž z toho 1 000 Kč jsou výdaje na bydlení a energie, 3 860 Kč jsou výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady, 2 000 Kč jsou srážky ze mzdy, výživné a 2 800 Kč jsou měsíční splátky stávajících půjček. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů. Uvedené výši mzdy odpovídají i předložené doklady. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaný měl uzavřený pracovní poměr na dobu určitou, a to do 3. 5. 2021. Ze sdělení soudního exekutora bylo zjištěno, že proti žalovanému je vedeno exekuční řízení, přičemž žalovaný má sjednaný splátkový kalendář, a to se splátkami ve výši 2 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o přijetí platby, oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 7. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval výdaje žalovaného, neboť v tomto směru nebyl předložen žádný doklad. Právní předchůdce žalobkyně se stran výdajů žalovaného jinak omezil na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadoval po žalovaném doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Nadto právní předchůdce žalobkyně údaje zjištěné od žalovaného nesprávně posoudil, když splátky byly sjednány ve výši 1 992 Kč po dobu 14 měsíců, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy, tj. od 15. 2. 2021, přestože z pracovní smlouvy vyplynulo, že žalovaný měl uzavřený pracovní poměr na dobu určitou do 3. 5. 2021, tedy toliko dva měsíce a osmnáct dní od uzavření smlouvy. Současně bylo proti žalovanému vedeno exekuční řízení a žalovaný měl nejméně jednu další zápůjčku. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy informace poskytnuté žalovaným řádně neověřovala, postrádá takový postup na významu. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a toto poučení se tak připravila. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 9. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 10. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku ve výši 15 000 Kč, přičemž jí dosud vrátil částku 4 207,35 Kč. Žalovaný se tak co do částky 10 792,65 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 9. 7. 2022, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 23. 6. 2022, ve smyslu § 573 o.z. ji doručil