222 C 104/2023-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 10 183 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru v částce 12 000 Kč v souladu s obchodními podmínkami. Předmětná částka byla vyplacena žalovanému na účet. Žalovaný úvěr zcela nesplatil. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 postoupena žalobci. Žalobce vedle jistiny ve výši 8 500 Kč požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 691,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 683 Kč a náklady upomínání ve výši 482 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru ze dne [datum], ta však nebyla podepsána věřitelem ani žalovaným. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z výpisu z bankovního účtu [právnická osoba], soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 22. 6. 2022 na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč, přičemž výpisem z bankovního účtu [právnická osoba], bylo prokázáno, že účet č. [bankovní účet] je vedený na jméno žalovaného. Z dalších předložených listin nebyly vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy tvrzeného obsahu fakticky zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Z výzev včetně předžalobní upomínky s dokladem o odeslání bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o zaplacení upomínal. Ze smlouvy o postoupení pohledávky byla zjištěna aktivní legitimace žalobce. 4. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru a sjednání smluvní pokuty. Ačkoliv k jejich sjednání není třeba písemné formy, je třeba, aby žalobce svoje tvrzení prokázal. Soud nemá z navržených důkazů za prokázané, že tomu tak bylo, že by účastníci uzavřeli smlouvu tvrzeného obsahu. Žalobce neunesl důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř., neprokázal svá tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru, když poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. se mu nedostalo pro jeho nepřítomnost u ústního jednání. Nemohlo mu tedy být plně vyhověno. 7. Protože však žalobce prokázal, že žalovanému poskytl částku 12 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil. Žalovaný však současně žalobci (dle jeho tvrzení) vrátil částku 3 500 Kč. Co do částky rozdílu 8 500 Kč tak bylo žalobci vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslal dne 16. 2. 2023, ve smyslu § 573 o.z. ji doručil žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 21. 2. 2023. Žalovaný je tak v prodlení od 22. 2. 2023. Nárok na úrok z prodlení za delší období byl tak ve výroku II. rozsudku zamítnut. 8. Nárok žalobce na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky byl zamítnut, neboť vynaložení částky ve výši 482 Kč nebylo prokázáno. Soud měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, aby označil a předložil důkazy k prokázání, že vynaložil náklady spojené s uplatněním pohledávky v tvrzeném rozsahu, přičemž poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. se mu nedostalo pro jeho nepřítomnost u ústního jednání. 9. Nad rámec odůvodnění dále soud uvádí, že žalobce netvrdil, že poskytovatel úvěru posoudil uvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i pokud by tedy uzavření smlouvy tvrzeného obsahu bylo prokázáno, smlouva by byla neplatná, a to bez nutnosti vznesení námitky spotřebitelem (§ 87 odst. 1 téhož zákona ve spojení s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce zaznamenal v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části, neboť předmětem řízení bylo zaplacení částky 10 183 Kč, žalobce byl úspěšný pouze v částce 8 500 Kč. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 66,94 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 1 641,36 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 2 452 Kč), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (jedná se o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 222 C 21/2023, 208 C 197/2022, 222 C 172/2022) za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 252 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. 11. Soud ve výroku IV. uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůtu k plnění ve výroku IV. soud stanovil též v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.