222 C 161/2020-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] s žalovanou uzavřel dne 21. 12. 2015 elektronickou formou smlouvu o úvěru v částce 15 000 Kč, a to za poplatek ve výši 7 000 Kč. Předmětná částka byla vyplacena žalované na účet. Žalovaná se dlužnou částku zavázala vrátit do 25. 5. 2016. Žalovaná svůj závazek nedodržela, a to ani k písemné výzvě. Žalobce následně nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, neomluvila se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru ze dne 18. 12. 2015, ta však nebyla podepsána žalovanou. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena písemně - elektronickými prostředky zachycujícími obsah právního úkonu a určení osoby, která úkon učinila, pak svoje tvrzení neprokázal. Předloženy byly pouze listiny nepodepsané žalovanou. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal, pouhé tvrzení o elektronicky uzavřené smlouvě po registraci žalovaného v systému žalobce, nebo skutečnost, že žalobce disponuje určitými údaji žalované, nepostačí. Z výpisu z účtu o zaslání částky 15 000 Kč na účet vedený na jméno žalované bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 21. 12. 2015 uvedenou částku. Z obchodních podmínek a dalších předložených listin nebyly vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy tvrzeného obsahu fakticky zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno tvrzené postoupení pohledávky žalobci. Z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání bylo zjištěno, že žalobce žalovanou o zaplacení upomínal. 4. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. 5. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru a sjednání poplatku. Ačkoliv k jejich sjednání není třeba písemné formy, je třeba, aby žalobce svoje tvrzení prokázal. Soud nemá z navržených důkazů za prokázané, že tomu tak bylo, že by účastníci uzavřeli smlouvu tvrzeného obsahu. Není ničím doloženo, že pokud byla smlouva uzavřena elektronicky, odpovídají jejímu obsahu předložené listiny. Soud nijak nerozporuje tvrzení žalobce o možnosti uzavřít smlouvu uvedeným způsobem, avšak možnosti uzavření smlouvy distančním elektronickým způsobem neznamenají průlom do zásady volného hodnocení důkazů. Žalobce neunesl důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř., neprokázal svá tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru, když poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. se mu nedostalo pro jeho nepřítomnost u jednání. Nemohlo mu tedy být plně vyhověno. 8. Protože však žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce žalované poskytl částku 15 000 Kč a žalovaná žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdila, vyšel soud z toho, že žalovaná se na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatila. Žalobě tedy bylo co do částky 15 000 Kč a úroků z prodlení z této částky vyhověno. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslal dne 18. 11. 2019 (§ 573 o. z.) a žalovaná je tak v prodlení od data 22. 11. 2019. Nárok na úrok z prodlení za delší období byl tak ve výroku II. rozsudku zamítnut. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta. 9. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě prokázání uzavření smlouvy tvrzeného obsahu by bylo rozhodnutí soudu zřejmě totožné za situace, kdy žalobce nic netvrdil ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, a taktéž z důvodu, že ujednání o poplatku (fakticky však zřejmě o úroku) je s ohledem na dobu splatnosti pro svoji výši v rozporu s dobrými mravy. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce zaznamenal v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části, neboť předmětem řízení bylo zaplacení částky 22 000 Kč, žalobce byl úspěšný pouze v částce 15 000 Kč. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 36,36 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 928 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 2 552 Kč), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 1 100 Kč, náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (jedná se o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech – viz u zdejšího soudu např. 222 C 76/2020 a další) za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 252 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.