222 C 168/2023-48 — Okresní soud v Kladně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 57 653,29 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že dne 3. 6. 2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru znějící na částku 45 000 Kč. Žalobce řádně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr včetně dalších navýšení (mj. vč. úroku ve výši 111,34 % p.a.) ve 30 měsíčních splátkách po 4 489 Kč. Žalovaná uhradila na dluh pouze částku 4 489 Kč. Žalobce se tak domáhá úhrady zbytku dluhu, s nímž je žalovaná v prodlení, požaduje dále úrok, úrok z prodlení, smluvní pokutu za prodlení ve výši 499 Kč a 12 467,59 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani k výzvě žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 6. 2022, smluvními podmínkami, potvrzením o plnění ze dne 6. 6. 2022, výzvou k plnění ze dne 11. 12. 2022, 4. 5. 2023 (vč. potvrzení o odeslání), 8. 8. 2022, 23. 8. 2022, 4. 9. 2022, a 20. 5. 2022, výpisem z centrální evidence exekucí ke dni 3. 6. 2022, úvěrovou zprávou NRKI, potvrzením o příjmech žalované, výplatní páskou žalované z dubna 2022. 4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne 3. 6. 2022 žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázal poskytnout žalované částku 45 000 Kč, a tak následně učinil, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s úrokem ve výši 111,34 % p.a. Dlužná částka měla být splacena v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 4 489 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru, smluvních podmínek a potvrzení o plnění). Žalovaná uhradila celkem 4 489 Kč (žalobní tvrzení žalobce). Z výpisu z centrální evidence exekucí ke dni 3. 6. 2022, z úvěrové zprávy NRKI, z potvrzení o příjmech žalované a z výplatní pásky žalované z dubna 2022 bylo zjištěno, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru žalovaná nečelila exekuci, splácela závazky v celkové výši 628 875 Kč částkou 11 168 Kč měsíčně a dosahovala měsíčních příjmů ve výši zhruba 30 000 Kč. Z předložených listin nevyplývá, že by žalobce jakkoliv zjišťoval výdajovou stránku žalované nebo její majetkové či osobní poměry. Žalobce prokazatelně vyzval žalovanou k plnění výzvou odeslanou dne 5. 5. 2023 (k předchozím výzvám nebyl doložen doklad o odeslání), výzva obsahovala lhůtu k plnění 14 dnů. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. I dle aktuální právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele má za následek absolutní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy. Uvedená interpretace vyplývá i z aktuálního rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, [anonymizováno], ze dne 5. 3. 2020, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, [anonymizováno] Soudní dvůr EU ve věci [anonymizováno] uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. K obdobným závěrům dospěl taktéž např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]. 14. Věc byla posouzena i v návaznosti na skutečnost, že věřitel ve spotřebitelských úvěrech a zápůjčkách je ten, kdo zcela určuje podmínky smluvního vztahu. Představa, že adhezní spotřebitelské smlouvy může jakkoli významně ovlivnit spotřebitel je lichá. Věřitel je z povahy svého postavení silnější smluvní stranou, zná prostředí i právní řád, využívá účinný marketing (který z povahy věci míří na slabá místa člověka, která jsou známá a kdy je jistota, že podstatná část populace tomuto není schopna čelit, neboť má jen rozum průměrného člověka jak konstatuje i § 4 odst. 1 občanského zákoníku). Na věřitele, který je podnikatelem zabývajícím se poskytováním zápůjček, tak musí být kladeny nároky uvedené i v Hlavě I. občanského zákoníku. Věřitel je dle § 5 o. z. povinen jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jeho oborem podnikání spojena a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k jeho tíži. Odbornou péčí pak není myšleno v daných případech pouze posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr či zápůjčku, ale tento pojem v sobě zahrnuje i požadavek na poctivé jednání (dle ust. § 6 o. z.), přičemž sankcí i dle vnitrostátní právní úpravy je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.). Věřitel je tak povinen uzavírat jen takové smlouvy, které se svým obsahem poctivému jednání nepříčí. 15. Soud měl s ohledem na pouze obecná a nedostatečná t