222 C 90/2023-47 — Okresní soud v Kladně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částky 6 096 Kč jako kapitalizovaného smluvního úroku. Nárok odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba] [IČO] (právní předchůdce žalobce) a žalovaný dne 4. 6. 2009 uzavřeli smlouvu o půjčce, znějící na částku 11 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit spolu s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 8 096 Kč. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 19 096 Kč v 55 týdenních splátkách. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a to s účinností od 24. 8. 2018. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem částku 17 096 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 11 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 096 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 2 000 Kč. Žalobce dále uvedl, že souhrnný poplatek představuje úrok za poskytnutou půjčku. Žalobce o úhradu dlužné částky žalovaného upomínal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud podle § 115a o.s.ř. žalovaného vyzval, aby ve stanovené lhůtě sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s jeho postupem souhlasí. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce ze dne 4. 6. 2009, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018 včetně příloh, oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 25. 6 2015 a ze dne 11. 9. 2018 a výzvou k úhradě vč. poštovního podacího archu. 4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne 4. 6. 2009 právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti částku 11 000 Kč, a tak učinil, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 8 096 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit 19 096 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 55 pravidelných týdenních splátkách po 352 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 88 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil pouze částku 2 000 Kč, tato byla započtena na smluvní úrok (nazván souhrnný poplatek). Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], registrační číslo [anonymizováno], o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018. Žalobce žalovaného o úhradu dlužné částky upomínal. 5. Dle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013. 6. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády 142/1994 Sb. 8. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky v celkové výši 11 000 Kč. U smlouvy o půjčce se dle právní teorie jedná o tzv. kontrakt reálný, tudíž kontraktační proces je dovršen až předáním předmětu smlouvy smluvní stranou druhé smluvní straně, v daném případě tedy předáním peněz žalobcem žalovanému. Tímto okamžikem počínají ze smlouvy plynout práva a povinnosti. Je nepochybné, že právní předchůdce žalobce svou povinnost, vyplývající mu ze smlouvy, tedy žalovanému předat částku 11 000 Kč splnil, to ostatně žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, když potvrdil, že převzal celou částku„ půjčky“, přičemž ve smlouvě je coby„ půjčka“ definována částka 11 000 Kč (nikoliv tedy 19 096 Kč). Sám žalobce ve svých žalobních tvrzeních uvedl, že částka 8 096 Kč, ve smlouvě označená jako„ souhrnný poplatek“, byl fakticky kapitalizovaný úrok. I bez tohoto sdělení je však povaha„ souhrnného poplatku“ soudu zřejmá, jedná se o úrok, tedy cenu peněz, soud toto ujednání tedy posoudil podle jeho obsahu, nikoliv podle jeho označení. Soud tak má za to, že pokud byla půjčka sjednána na dobu 55 týdnů, smluvní úrok činí 69,59 % p.a. Soud tak dospěl k názoru, že smluvní ujednání o úroku v takové výši je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Taková výše úroků totiž podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 20 % (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na [webová adresa]). Bez významu není ani skutečnost, že žalovaný při sjednávání půjčky pravděpodobně jednal v tíživé situaci. V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Více než trojnásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005 a 33 Odo 875/2005 nebo 32 Odo 3010/2007). Ve smyslu § 41 občanského zákoníku je však možné neplatné ustanovení o úroku („ souhrnném poplatku“) oddělit od ostatních částí smlouvy. Lze tak dospět k závěru, že žalobce měl nárok pouze na vrácení částky 11 000 Kč, představující jistinu. Protože však žalovaný žalobci vrátil částku 2 000 Kč, nezbylo než žalobu v této části zamítnout jako nedůvodnou, a žalobě vyhovět pouze co do zbylé částky 9 000 Kč. 11. Soud taktéž přiznal žalobci příslušenství z přiznané jistiny v podobě úroku z prodlení v zákonné výši, a to ode dne 2. 7. 2015, jak žalobce požadoval. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř., a nebyl ve sporu plně úspěšný. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu n