223 C 100/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím po žalovaném z titulu smlouvy o úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, a to po prověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím zjištění kreditního skóre posouzením příjmů a výdajů, proměnných údajů týkajících se osoby žalovaného a lustrací v příslušných registrech. Na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat od žalobkyně prostřednictvím úvěrové karty peněžní prostředky až do výše nevyčerpaného úvěrového rámce sjednaného ve výši 100 000 Kč, úvěr se zavázal vrátit pravidelnými měsíčními splátkami dle smlouvy ve výši 2,78 % z výše sjednaného úvěrového rámce s úrokem a poplatky vždy k 20. dni kalendářního měsíce se splatností první splátky k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 100 000 Kč a žalobkyni uhradil pouze 2 782 Kč, čímž porušil svůj závazek ze smlouvy, proto žalobkyně využila možnost zesplatnění úvěru ke dni [datum] s tím, že vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Žalovaný po zesplatnění neuhradil ničeho, přestože byl upomenut také před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit dlužnou jistinu 98 688,61 Kč, poplatky 742,80 Kč (poplatek za pojištění ve výši 247,60 Kč ke třem splátkám), náklady vymáhání 600 Kč (2 x 300 Kč) a smluvní pokutu 1 000 Kč (sjednána ve výši 500 Kč za prodlení se splátkou) a dále smluvní úrok ve výši 27,90 % ročně kapitalizovaný ve výši 18 585,89 Kč (ode dne následujícího po zesplatnění do dne sepsání žaloby, tj. od [datum] do [datum]) a od [datum] do zaplacení z dlužné jistiny, a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 3 424,77 Kč (od 15. dne po zesplatnění do dne sepsání žaloby, tj. od [datum] do [datum]) a od [datum] do zaplacení z dlužné částky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byl řádně předvolán, nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Z předložených listin učinil soud následující zjištění o skutkovém stavu. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] včetně úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný sjednali dne [datum] dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 100 000 Kč s úrokem 27,90 % ročně, žalovaný se naproti tomu zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši 2 782 Kč, tj. ve výši 2,782 % z úvěrového rámce vždy k 20. dni v měsíci spolu s pojistným za sjednané pojištění schopnosti splácet ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru měsíčně, případně s dalšími poplatky dle sazebníku. Žalovanému nebyla vydána karta k čerpání úvěru, přičemž tento měl být v plné výši vyplacen na bankovní účet. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 300 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dále bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se dvěma splátkami či s jednou splátkou po dobu delší než tři měsíce. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 100 000 Kč dne [datum] a zaplatil žalobkyni tvrzených 2 782 Kč. Vlastnictví účtu žalovaným v rozhodné době včetně dispozičního oprávnění a provedení transakce ze strany žalobkyně v uvedené výši bylo prokázáno také sdělením banky. Z dopisu ze dne [datum] spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně úvěr k témuž dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu do 14 dnů od sepsání dopisu. Zásilka byla žalovanému odeslána následující den po vyhotovení. 5. Ze smlouvy a formuláře k úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy od žalovaného zjistila, že je svobodný, bezdětný, má učňovské vzdělání, žije v podnájmu, od listopadu 2021 podniká s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka] a s příjmy ostatních členů domácnosti ve výši [částka]. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 20 000 Kč měsíčně za celou domácnost. Dle přehledu byl žalovaný lustrován v registrech NRKI, [příjmení], ISIR, [příjmení] a v databázi Ministerstva vnitra, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný není v insolvenci, v dalších registrech lustrován s výsledkem„ OK či ověřeno“. K těmto údajům ani k dalším tvrzeným procesům týkajícím se úvěruschopnosti nepředložila žalobkyně žádné doklady, pouze předložila metodiku, kterou se řídí. 6. Z předžalobní výzvy k plnění spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu do 7 dnů, výzvu vyhotovenou [datum] odeslala žalovanému následující den. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného obsahu se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji (rodné číslo, bydliště, číslo občanského průkazu) a také z obsahu smlouvy. Smluvní vztah proto spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně tudíž, jakožto úvěrující, byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru, zejména bylo její povinností s odbornou péčí posoudit, zda žalovaný je či není schopen úvěr splácet. Žalobkyně však soudu splnění takové podmínky neprokázala. V tomto směru soudu předložila pouze smlouvu a formulář s poměrně povrc