223 C 68/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 43 024,59 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] to po prověření úvěruschopnosti žalované prostřednictvím zjištění kreditního skóre posouzením příjmů a výdajů, proměnných údajů týkajících se osoby žalované a lustrací v příslušných registrech. Na základě smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat od žalobkyně prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky až do výše nevyčerpaného úvěrového rámce sjednaného ve výši 45 000 Kč, úvěr se zavázala vrátit pravidelnými měsíčními splátkami dle smlouvy ve výši 4 % z aktuální dlužné částky s úrokem a poplatky vždy k 20. dni kalendářního měsíce se splatností první splátky k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 58 285,41 Kč a žalobkyni uhradila pouze 39 371 Kč, čímž porušila svůj závazek ze smlouvy, proto žalobkyně využila možnost zesplatnění úvěru ke dni [datum] s tím, že vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho, přestože byla upomenuta také před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje po žalované zaplatit dlužnou jistinu 41 424,59 Kč, náklady vymáhání 600 Kč a smluvní pokutu 1 000 Kč (2 x 500 Kč – za každou splátku v prodlení), a dále smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně kapitalizovaný ve výši 7 001,04 Kč (ode dne následujícího po zesplatnění do dne sepsání žaloby, tj. od [datum] do [datum]) a od [datum] do zaplacení z dlužné jistiny, a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 828,33 Kč (od 15. dne po zesplatnění do dne sepsání žaloby, tj. od [datum] do [datum]) a od 18. 1 2023 do zaplacení z dlužné částky. 2. Žalobkyně doplnila žalobu v tom směru, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím Správce financí (obdoba internetového bankovnictví) po ověření totožnosti žalované a zadání SMS kódu. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu zrušen. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byla řádně předvolána, nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila prostřednictvím právního zástupce, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 4. Z předložených listin učinil soud následující zjištění o skutkovém stavu. 5. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] včetně úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový [anonymizováno] úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč (dle výpisu úvěru ve výši 45 000 Kč) s úrokem 26,28 % ročně, žalovaná se naproti tomu zavázala úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši 4 % z dlužné částky vždy k 20. dni v měsíci. Výše splátky byla žalované sdělena vždy v měsíčním výpisu. Žalovaná se žalobkyní dále sjednala pojištění schopnosti splácet za měsíční pojistné ve výši 5,9 % z minimální splátky úvěru. První čerpání úvěru mělo proběhnout ve výši 15 126 Kč představující kupní cenu zboží, a to ve prospěch prodejce. Splátky byly sjednány po 360 Kč (celkem 72) s úrokem 19,44 % ročně s tím, že splátky budou započteny do celkové minimální měsíční splátky. Karta nebyla žalované vydána. Pro případ prodlení žalované se splátkou byla sjednána povinnost žalované zaplatit účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 100 Kč měsíčně, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a v případě zesplatnění úvěru smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroku a pojistného, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky. V rámci smlouvy byl také sjednán sazebník poplatků. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 48 283,61 Kč a zaplatila žalobkyni celkem 39 371 Kč. Z dopisu ze dne [datum] spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně úvěr k témuž dni zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení do 14 dnů od sepsání dopisu. 6. Podle smlouvy a potvrzení o provedení ověření bonity žalované oddělením řízení rizik žalobkyně před uzavřením smlouvy od žalované zjistila, že je svobodná, bezdětná, má středoškolské vzdělání, žije ve vlastní nemovitosti, od [anonymizováno] [rok] je zaměstnána ve [právnická osoba] 73 [právnická osoba] s měsíčním příjmem ve výši [částka] a příjmem ostatních členů domácnosti ve výši [částka]. Splátky jiným společnostem činí [částka]. Žalovaná byla dle formuláře lustrována v registrech, přičemž v insolvenčním rejstříku nebyla nalezena, k ostatním registrům a databázím náleží výsledek„ ok“ či„ ověřeno“ ([příjmení], NRKI, MVČR, JAP_PUJCKA, [příjmení]). 7. Z předžalobní výzvy k plnění spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 7 dnů, výzvu vyhotovenou [datum] jí odeslala následující den na adresu ze smlouvy. 8. Po právní stránce soud postupoval takto. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovanou jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení její osoby ve smlouvě osobními údaji (rodné číslo, bydliště, číslo občanského průkazu). Smluvní vztah proto spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně tudíž jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmí