219 C 174/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení jistiny 10 000 Kč, poplatků 3 204 Kč, smluvní pokuty 1 201,12 Kč a úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 1. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] to distančním způsobem na webových stránkách žalobkyně, na základě které poskytla žalovanému na bankovní účet peněžní prostředky 10 000 Kč, žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky za poskytnutí úvěru (2 900 Kč), službu klidné spaní – odklad splatnosti (110 Kč), službu presto – expresní vyplacení (165 Kč), službu informační sms servis (29 Kč) do 12. 2. 2023, což neučinil, žalobkyni nezaplatil ničeho. V souvislosti s prodlením vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % denně z jistiny, žalobkyně ji požaduje za dobu od 13. 2. 2023 do 14. 5. 2023. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž se dotazovala na osobní poměry, příjmy, výdaje, provedla lustrace v databázích ([příjmení], [anonymizována tři slova], neplatné doklady atd.) včetně interní, sama vyhledala další údaje o žalovaném, případně vycházela z dokladů týkajících se příjmu (výpisy z účtu, výplatní pásky), takto zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 58 496 Kč. Žalobkyně žalovanému odeslala předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, odročení nežádala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlasu se zpracováním osobních údajů, sazebníku, kopie občanského průkazu a autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr (formou revolvingu) do výše 10 000 Kč na bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné sazebník a obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu se shora uvedenými poplatky, přičemž tyto byly splatné měsíčně vyjma jednorázového poplatku za presto službu a za poskytnutí úvěru, a to do 12. 2. 2023. Zároveň byla sjednána smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Úrok nebyl sjednán. Z přehledu vyplacených bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet dne 13. 1. 2023 částku 10 000 Kč. Z předžalobní výzvy spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení do tří dnů, zásilku odeslala v den vyhotovení 11. 9. 2023. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni cokoli uhradil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho. 5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně přehledu příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně od žalovaného zjistila jeho osobní údaje (tři členové domácnosti, z toho jeden pracující), příjmy (58 496 Kč čistého měsíčně) a výdaje (měsíční výdaje na bydlení 17 000 Kč, na půjčky 2 300 Kč, další nezbytné výdaje 4 000 Kč, zbytné výdaje 2 200 Kč), na základě kterých dospěla k disponibilnímu příjmu 34 400 Kč za současného reflektování rezervy výdajů 700 Kč. Z přehledu příjmů nevyplývá, o jaké příjmy se jedná, na základě jakého titulu, od jakého plátce. 6. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné listiny k prokázání ověření žalovaným sdělených údajů (smlouvy, faktury, výpisy, jiné doklady). 7. Po posouzení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, což vyplývá zejména z obsahu smlouvy a z označení žalovaného ve smlouvě osobními údaji (rodné číslo, trvalý pobyt), soud proto po právní stránce postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) 11. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání jí soud nemohl poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., a to ohledně doplnění tvrzení a zejména předložení důkazů k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně v tomto směru ničeho neprokázala, spolehla se toliko na údaje sdělené žalovaným, a to bez dalšího detailnějšího prověření (výše příjmů, výše nákladů na bydlení, výše závazků včetně jejich doby trvání a platební morálky žalovaného, vedená exekuce či insolvenční řízení žalovaného), a tudíž nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda žalovaný schopen splácet poskytovaný úvěr je či není. 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní. 14. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku 10 000 Kč, přičemž ze žalobních tvrzení vyplývá, že nevrátil žalobkyni ničeho. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 10 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 10 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. 15. Splatnost dluhu je dána výzv