225 C 156/2023-115 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení ve výroku uvedených částek s následujícím odůvodněním: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1. 8. 2018 uzavřena rámcová smlouva č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalované zřídila a aktivovala běžný účet č. , č. účtu, . Dne 4. 9. 2019 uzavřeli účastníci dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na základě které k žádosti žalované byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru si žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistila výši příjmů od žalované, ohledně výdajů žalobkyně nezjišťovala ničeho. Protože žalovaná porušila sjednané podmínky smlouvy o kontokorentním úvěru, byl tento úvěr ke dni 24. 10. 2022 zesplatněn. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny 14 947,75 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 14 947,75 Kč od 24. 10. 2022 do 21. 11. 2022 spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 14 947,75 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 14 947,75 Kč od 3. 11. 2022 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 650,59 Kč za období ode dne 1. 8. 2022 do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do 23. 10. 2022 a účelně vynaložené náklady ve výši 800 Kč. Žalovaná na svůj dluh k upomínkám žalobkyně ničeho nezaplatila, a to ani k předžalobní upomínce.2. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná je připravena uzavřít smír, jehož znění soudu zaslala, avšak bez podpisu žalované. Z jednání nařízeného na 6. 5. 2024 se žalobkyně omluvila, o odročení z důvodu vyčkání obdržení podepsaného smíru od žalované sice požádala, této žádosti však nebylo vyhověno pro nedosažitelnost žalované během řízení, pro kterou jí byla ustanovena opatrovnice. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).3. Žalovaná se prostřednictvím opatrovnice vyjádřila tak, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované a měla by být žalobkyni přiznána pouze částka ve výši bezdůvodného obohacení, jejíž plnění by mělo být uloženo ve splátkách.4. Z rámcové smlouvy číslo , hodnota, ze dne 1. 8. 2018 soud zjistil, že byla podepsána elektronicky, patrně podpisem žalované vytvořeným na elektronickém záznamovém zařízení (mobilu, tabletu či signpadu), na jejím základě zřídila žalobkyně pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, .5. Žalobkyně a žalovaná elektronicky podepsaly dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě dne 4. 9. 2019, na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr prostřednictvím možnosti přečerpání běžného účtu č. , č. účtu, do výše 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Podmínky pro používání kontokorentu jsou součástí dodatku (důkaz: dodatek č. , hodnota, , podmínky pro používání kontokorentu).6. Na základě výše uvedené smlouvy a dodatku č. , hodnota, žalobkyně žalované poskytla celkem částku ve výši 14 947,75 Kč na její běžný účet (důkaz: přehled čerpání a splácení kontokorentu). Celkem žalovaná zaplatila na tento úvěr částku 2 824,48 Kč (důkaz: přehled čerpání a splácení kontokorentu). Protože žalovaná nedostála svému závazku splácet úvěr, žalobkyně jej v souladu s dodatkem č. , hodnota, a podmínkami pro používání kontokorentu (důkaz: dodatek č. , hodnota, , obchodní podmínky a podmínky pro používání kontokorentu) zesplatnila ke dni 24. 10. 2022 a vyzvala žalovanou k zaplacení jejího dluhu do 2. 11. 2022 (důkaz: předžalobní výzva a podací lístek). Žalovaná úvěr nezaplatila. V řízení netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatila více, než připouštěla žalobkyně, ať již před zesplatněním úvěru, či poté. Soud tedy vycházel z toho, že nic víc uhrazeno nebylo.7. Z úvěrové zprávy ze dne 4. 9. 2021 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně ohledně žalované nezjistila žádnou úvěrovou historii.8. Z přehledu žádostí o úvěr (listina nazvaná jako „aplikační data“) bylo zjištěno, že žalovaná žádala žalobkyni o kontokorent 10 000 Kč a k tomu uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 25 000 Kč měsíčně. Žádný z žalovanou uvedených údajů neměla žalobkyně doložený.9. Z výpisu z běžného účtu za období od 1. 6. 2019 do 4. 9. 2019 soud zjistil, že na účet žalované byla v tomto období připsána celkem částka 30 200 Kč a odepsána celkem částka 30 196,69 Kč.10. Z listin označených jako obchodní podmínky, ceník, přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu a výpisu z účtu za období od 22. 8. 2021 do 29. 11. 2022 soud neučinil jiná skutková zjištění než výše uvedená.11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem.12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovanou jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení její osoby ve smlouvě osobními údaji.19. Smluvní vztah spadá pod úpravu SpÚ ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. V tomto směru se žalobkyně omezila pouze na údaje zjištěné přímo od žalované, aniž by je jakkoli ověřila. Nadto žalobkyně vůbec po žalované nepožadovala doložení jejích výdajů jako např. nákladů na bydlení (náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), jakož ani dalších životních nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby apod. Tímto jednáním žalobkyně vystupovala v rozporu s § 86 SpÚ. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).20. Soud tedy uzaví